Vážené kolegyně, kolegové, členové vlády,
já myslím, že jsem v Poslanecké sněmovně jediný veterinární lékař a v Senátu je myslím jeden pan kolega. Takže jenom stručně.
Co se týká, já jsem ve střetu zájmů, protože jsem ve správní radě veterinární a farmaceutické univerzity i ve vědecké radě jedné z fakult, nicméně ten návrh, který se týká vzdělávání, považuji za rozumný, protože nejenom, že je dobrovolný a je v podstatě velmi komplementární s tím, co mají úřední veterinární lékaři, kteří mají systém atestací, který je také nepovinný. To znamená, když jsem byl osm let úředním veterinárním lékařem, tak jsem si mohl udělat atestaci se souhlasem zaměstnavatele, ale také mně dvakrát napsali, že to není v souladu s jejich taktikou, protože jsem moc zlobil, tak jsem si potom druhou atestaci neudělal. Tak jsem si raději udělal druhý doktorát při zaměstnání.
A druhá věc. Ta se týká přesně toho, co říkal pan kolega Baxa. Já si také myslím, že pokud chceme upravit útulky nějakým způsobem tak, aby to nebyla úplně cochcárna, tak je to potřeba udělat jiným způsobem, protože obě ty formulace jsou nešťastné, a co to je spolupráce? Je to vágní pojem a přitom hned zákaz. To znamená, já bych se také přimlouval za to, abychom nepodpořili tyto pozměňovací návrhy, a pokud to chceme uplatnit tak, aby třeba se například za to nemohli schovávat množírny, nebo aby se to nechodilo obcházet, udělejme to jiným způsobem, který zásadně nebude takto kontroverzní a nebude mít v tomto směru skutečně výkladovou nejasnost, která může způsobit věci, které jsou opravdu neřešitelné v praxi i pro jednotlivé obce.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
