Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, dámy a pánové, trochu mi připadá, jako bych byl dneska jediný, kdo se tady po ránu probudil.

Máme před sebou předložený návrh zákona o léčivech, který se sice tváří, že se vlastně jedná o zdravotní a nepříliš složitou normu. Já si myslím, že se jedná o naprosto, naprosto zásadní normu a zdaleka se netýkající jenom problematiky zdravotnictví jako takového. Budu navrhovat ve svém vystoupení, abychom přikázali návrh zákona i ústavněprávnímu výboru. Pokládám to za naprosto nezbytné, protože hlavním obsahem podle mého názoru není to, jakým způsobem se lidé léčí, ale jakým způsobem se o nich sdílí informace, jakým způsobem se ve zdravotnickém systému o nich sdílí informace.

Vedli jsme tuhle diskusi už několikrát v minulosti, někdy v roce 2010. Jestli se nepletu, byly tady první návrhy na e-recepty a na vstupování a kdy může pacient povolit a kdy může pacient zakázat. Tehdy to bylo na povolení. Konkrétnímu lékaři řeknu, kdy může se jít podívat do mé zdravotnické dokumentace.

Nyní přichází ministerstvo s úplně obrácenou koncepcí, 81E, sice jsou tam samozřejmě předtím takové ty vznešené věty, které říkají lékař může nahlížet jenom pokud to je potřebné k léčení. Ale to už jsme zažili tolikrát, že různé státní, soukromé a další subjekty můžou nahlížet jenom tehdy, když to potřebují ke svému výkonu, a kolikrát jsme zjistili, že si nás někdo jen tak prověřuje, že si někdo jen tak zjišťuje, co je o mně možné zjistit zajímavého.