Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové. Mě tedy vyprovokoval ctěný kolega Hájek, k němuž bych nejprve zareagoval vašim prostřednictvím. A patřím k těm lidem, kteří už hodně pamatují. Takhle to bylo do roku 1989, resp. do začátku roku 1990. A pak se najednou vidělo, že ti komunističtí funkcionáři, kteří zůstali sedět ve svých lavicích po kooptacích, berou náhrady za ředitele národních podniků. A ti, co přišli z kotelen a z podobných zaměstnání, berou náhrady za kotelny a podobná zaměstnání.

Proto se řeklo - a je to tak všude na světě. Nevím o zemi, kde by plat vysokých ústavních činitelů odvíjel od toho, jakým způsobem se tam ten člověk dostal. Možná, že by to vyhovovalo některým magnátům, kteří tady dneska jsou, že by měli ty refundace v plné výši, ale pokládám to za velmi, velmi nešťastný nápad. Takto první poznámka. Nevymýšlejme novinky. Občas můžou vést k velmi smutným koncům.

Druhá poznámka, kterou pokládám vlastně za mnohem smutnější. Tento návrh přece není ani návrhem vlády. Tento návrh je rozhodnutím předsedy vlády, jednoho jediného předsedy vlády, kterého jsme tady od voleb měli. Který má pocit, že politika jemu osobně nemá přinášet peníze z jeho platu - já mu rozumím. Já být tak bohatý jako on, tak to také tak cítím. Ale nám sděluje, nesmí vám růst platy příliš rychle, protože se tady najednou sešel nárůst daný koeficientem. A najednou sešel nárůst daný výrazným růstem platu ve veřejné sféře před dvěma lety, protože je to vždycky zpětně dva roky.