Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové. Já jsem byl přihlášen původně před paní kolegyní Černochovou, ale nějak to tak trošičku zkolabovalo v tom elektronickém přihlášení. Já jsem chtěl jenom, protože to tady úplně neodeznělo, maličko dodat k usnesení ústavněprávního výboru ty podstatné otázky, které tam byly nad rámec původního vládního návrhu, případně původního vládního návrhu, který přišel z Ministerstva spravedlnosti, které v tomto tisku byly sloučeny víceméně do jednoho, které byly přijaty. A jenom proto, aby to Sněmovna věděla a pak mi nikdo nevyčítal, že jsme tady hlasovali o něčem, o čem jsme netušili.

První, co je tak, jak už říkala paní ministryně, v roce 2012, když byl přijímán nový občanský zákoník, byla zvolena nějaká koncepce předkupního práva v případě spoluvlastnictví. Byla to koncepce, že pouze pokud to spoluvlastnictví vznikne nečekaně, v případě smrti a dalších věcí, tak tam existuje po nějakou dobu předkupní právo. Tato koncepce byla za minulého ministra, předpředminulého ministra Pelikána v roce 2016 změněna na to, že se předkupní právo vrátilo. Já už jsem to tehdy pokládal za velkou chybu. Vystupoval jsem proti tomu na půdě Poslanecké sněmovny.

A nyní začaly chodit z rezortů, tentokrát konkrétně z Ministerstva pro místní rozvoj, návrhy na to, abychom předkupní právo tam a onde opět osekali. Tady se týkalo garážových stání, případně dalších věcí, které souvisejí s bydlením, ale věděl jsem stejně tak dobře, že stejné problémy jsou s tím na Ministerstvu zemědělství u pana ministra Tomana a u dalších. Že prostě předkupní právo u spoluvlastnictví vytváří velký problém a podle mého názoru i koncepčně není správně, protože prostě spoluvlastnictví sice omezuje, ale je také celým vlastnictvím.

Proto navrhuje ústavněprávní výbor po dohodě s oběma rezorty, abychom se vrátili k původní koncepci předkupního práva u spoluvlastnictví tak, jak byla v novém občanském zákoníku v roce 2012, to znamená, že není (?) předkupní právo, pouze ty omezené případy, kdy to vzniklo nějakou nenadálou událostí, například děděním, kde existuje ta půlroční lhůta, aby měli dědici možnost si věci vypořádat. To je podle mě zásadní koncepční změna, kterou jenom chci, aby Sněmovna věděla, že se o ní bude hlasovat.