Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, (nesrozumitelné) poměr je zásadní bod relativně bez řekněme nějaké zásadnější pozornosti. Teď jsme slyšeli projev pana místopředsedy Okamury, který nepochybně v řadě věcí má pravdu nebo minimálně k té pravdě směřuje. Současně některé věty, které tam zazněly, podle mého názoru jsou zcela nepřijatelné. Vůbec celá představa, že by soudy a soudce a státní zástupce měl posuzovat někdo mimo ně a že by kárné řízení mohlo být vůbec vedeno mimo ten systém, je zcela podle mého názoru nemyslitelná a nepřijatelná.

Současně asi cítíme, že kárná řízení neprobíhají úplně tak, jak bychom si představovali. Že v řadě případů nedochází k vyvození té odpovědnosti. A pokud k ní dochází, tak že je to řekněme poměrně, ty tresty jsou poměrně mírné až řekněme benevolentní.

Současně já si vzpomínám, jak jsme tady v roce 2006 až 2008 prováděli poslední reformu kárného řízení, která vycházela z toho, že tehdejší dvoustupňový systém na vrchních soudech a na Nejvyšším soudu se sjednotí a sníží na jednostupňový systém, který bude napříč soudy, bude tedy sídlit u Nejvyššího soudu. A všichni měli pocit a přesvědčení, jak se výrazně zlepší a zpřísní kárné řízení.

Po dvanácti letech se vracíme k původnímu modelu, že řekneme, bude to na vrchních soudech a bude odvolání a teď ještě tedy zvláštním způsobem namixovaně něco bude na Nejvyšším správním soudu, něco bude na Nejvyšším soudu a pak bude nějaký senát, který to má do jisté míry sjednocovat.

Já si myslím, že si dvoustupňovostí v ničem nepomůžeme, že to naopak povede znovu jenom ke zmírňování, protože když první stupeň dá příliš přísný trest, bude ho druhý stupeň korigovat. Do dneška jako bychom měli jednostupňové kárné řízení. Je to pravda jenom na Nejvyšším soudu. Přesto počet stížností a úspěšných ústavních stížností k Ústavního soudu byl podle mého názoru zcela nulový. Nemám ta čísla před sebou, ale byl velmi blízký nule.