Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení další ministři, dámy a pánové.

V první chvíli vystoupím jako místopředseda poslaneckého klubu ODS v okamžiku, kdy tady nemám svého předsedu. Sděluji veto poslaneckých klubů ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Pirátů, sociální demokracie a podle toho, jak odhaduji, tak i všech ostatních, ale s těmi jsem neměl čas promluvit na devadesátku. Toto se nedá opravdu projednat v režimu § 90. Jenom abychom měli jasno, že budeme dneska v normálním režimu a pak se ujmu slova jako zpravodaj.

Musím říct, že jsme v mimořádně komplikované situaci. Česká republika i tato Sněmovna. Obecné nařízení o zpracování osobních údajů - už samotná volba toho, že Evropská unie se rozhodla jít cestou nařízení, bylo velmi nešťastným aktem, kterému jsme nedokázali zabránit.

Bylo velmi nešťastným rozhodnutím, které se pak stává přímo závazným v jednotlivých zemích. Místo, aby se šlo cestou směrnice, tak jsme se vydali cestou přímo závazného nařízení, ve kterém pak nejsme schopni v mnoha směrech dělat ty naše výklady, přizpůsobovat našemu právnímu řádu a vyvolává to neuvěřitelnou paniku ve veřejnosti. Do toho navíc vláda - a já to vlastně teď nekladu za vinu ani této vládě ani tomuto ministru vnitra, protože chápu, že to bylo dáno spoustou důvodů vně politických, ale místo toho, abychom tady ten zákon měli před dvěma lety. Vedla se zásadní debata, co v něm můžeme opravit nebo alespoň před rokem. Co v něm můžeme upravit, jakým způsobem ho můžeme upravit. Tak se tato debata vedla na víceméně jenom úřednické úrovni. Ještě se tedy devadesát procent z ní soustředilo na souboj uvnitř Úřadu na ochranu osobních údajů o monokratičnosti nebo demokratičnosti takového úřadu.

A veřejnosti se říkalo - ono se nic neděje. A teď se tedy jako veřejnosti začíná říkat - no, ono se děje. Směrnice, resp. nařízení vstupuje 25. května v platnost. Pro všechny je závazné. Je vlastně úplně jedno, jestli my tady něco uděláme nebo neuděláme, protože prostě nařízení zavazuje. A milí občané, subjekty, podnikatelé, zařiďte se podle svého. Pokládám toto za mimořádně nešťastné, ale říkám, nejsem z toho objektivně schopen vinit stávajícího ministra vnitra, protože ten za to může jenom tak v rozsahu čtyř měsíců, nebo pěti měsíců, ve kterých je ve funkci. A to je první obecná poznámka. Proto si myslím, že máme ten návrh zákona projednat normálně v klidu. Nemáme spěchat s žádnou devadesátkou. Vlastně jediné, co jsme schopni udělat, jsou nějaké případné výjimky a výluky a nad těmi se máme vážně pobavit.