Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi říct pár slov k tomuto materiálu, u kterého si na rozdíl od zákona o vodách, o kterém jsem přesvědčený, že projednávat máme vzhledem k tomu, co se děje s vodou v České republice, to jste odmítli. Místo toho považujete za klíčové projednávat zákon o potravinách, který se mimo jiné zabývá, a to je asi dneska nejviditelnějším řešením, dvojí kvalitou, a to s odkazem na dění na úrovni Evropské komise nebo Evropské unie, chcete-li. Poslední čtyři roky je silně akcentováno a skloňováno na téma právě dvojí kvality potravin. Přičemž ti, kteří se o tuto problematiku zajímají, dobře vědí, že to, co sepsala Evropská komise, je poměrně hodně kritizováno ze strany Evropského parlamentu a jednotlivých poslanců Evropského parlamentu, neboť text směrnice, který se v Evropské unii schválil v rámci tzv. spotřebitelského balíčku na téma Problém dvojí kvality, příliš nespecifikuje zejména termín "významná rozdílnost" a je zjevné, že se pravidla hry v oblasti dvojí kvality budou na úrovni Evropské unie měnit, to znamená, že velmi brzy očekávám, že přijde nějaký další požadavek, abychom případnou legislativní změnou upravili naše zákony.

My jsme se zabývali na semináři nebo na kulatém stolu dvojí kvalitou ještě před tím, než jsme se pustili do prvního čtení a ta debata byla poměrně obsáhlá. Dvojí kvalita se totiž netýká do budoucna jenom definování dvojí kvality potravin, ale také nepotravin. To si myslím, že bude pro Českou republiku možná ještě složitější i v duchu toho, co tady naznačil můj předřečník, neboť dvojí kvalita se netýká jenom dovozu, ale také naší produkce a vývozu a nejenom potravin, ale i jiných výrobků.

Co je vlastně hlavní otázkou při posuzování dvojí kvality, je, kdo za to vlastně může. Kdo je zodpovědný za to, že dvojí kvalita vzniká, že jsou tady výrobky stejně označené, ale uvnitř balené potraviny nebo uvnitř obalu je potravina, která vykazuje jiné parametry obsahu. (Velký hluk v sále.) Kdo za to může. Vládní návrh zákona říká, že je za to třeba postihovat nikoliv výrobce, ale prodejce. Náš vládní návrh zákona, neboť konstruktéři tohoto návrhu zákona říkají, že je třeba postihovat ty, co dvojí kvalitu prodávají. Argument těch, co prodávají, chcete-li řetězců, ty jsou nejviditelnější, ale zákon nerozlišuje, jestli jsou to velké obchody nebo malé, byť nás představitelé státní