Byly jich stovky, snad tisíce, ale žádný z nich nevyžadoval nové volby. Dav patrně skálopevně věřil, že by je nevyhrál a většina voličů by se postavila za Babiše...

Ať už je premiérovi vyčítáno cokoliv - právem, či neprávem, kdybych měl možnost promluvit k onomu statisícovému davu, zařval bych z plných hrdel Ježíšův výrok: „Kdo z vás je nevinný, ať první hodí kamenem!“  

Když pozorujeme naše české dějiny z kteréhokoliv úhlu chceme, musíme zcela objektivně dojít k závěru: „I kdyby se podařilo Andreje Babiše zavřít - vinnen, respektivě nevinnen, to v naší justici nikdy žádnou roli nehrálo, je nutné přiznat, naši nejvýznamější činitelé jsou takřka všichni, alespoň podle výroků justice, „hrdelní zločinci“.

 Babiš, by nebyl ani první, a já, jak jsem měl možnost z vlastní praxe poznat českou justici, patrně v žádném případě, ani poslední obětí tohoto „bohulibého“ zařízení, které nehledá ani právo, ani spravedlnost, nýbrž – jak se zdá, v první řadě oběť.

Pro odsouzené z politických důvodů se v dobách totality vžil pojem „mukl“, zkratka pro „muž určený k likvidaci“. Takřka všichni naši prezidenti byli „muklové“ a nikdo nikdy proti tomu nezvedl ruku k protestu.