V pátek oficiálně začaly Zimní olympijské hry v Soči. Česká výprava je poměrně početná a určitě si z Ruska přiveze řadu medailí. Dokonce jsem se dočetl, že by zpětně mohli získat olympijské zlato Lukáš Bauer a Kateřina Neumannová ze ZOH v Turíně v roce 2006, protože jejich estonští přemožitelé dopovali. No, nemyslím si, že by z toho byli naši sportovci vysloveně nadšení, ale asi by je to ex post zlato potěšilo. Doping podtrhuje jednu „neolympijskou“ myšlenku, která je ale ve hrách od začátku obsažená: důležité je zvítězit. Olympiáda je zpolitizovaná, což se nám nemusí líbit, ale prostě to tak je. Nelze se proto divit, že Rusové napumpovali do her oficiálně 1 bilion korun (a neoficiálně několik bilionů korun). Utratit částku atakující hrubý domácí produkt menších států je sice zhůvěřilost největšího kalibru, ale Lunochod 3 byl možná ještě dražší a propagandistický efekt nepřinesl žádný, protože se na Měsíc nikdy nedostal.
Emeritní premiér a ministr financí Jan Fischer je znovu ve hře. Tentokrát se jedná o velice lukrativní pozici zástupce ředitele Eurostatu. To je poměrně nenápadná funkce, která je ovšem v eurostrukturách zařazena do nejvyšší úřednické kategorie A1 (a to je hodně atraktivní). V současnosti tento post zastává Marie Bohatá, bývalá šéfka Českého statistického úřadu. Vzhledem k tomu, že Marii Bohatou v čele ČSÚ vystřídal právě Jan Fischer, bylo by to opravdu zábavné. Skoro by se dalo říct, že nad panem Fischerem svítí nějaká šťastná hvězda. Vzpomeňme na jeho zázračnou mnohamilionovou splátku dluhu z prezidentské kampaně. Kromě toho, kdyby to na tom Eurostatu náhodou nevyšlo, je Jan Fischer veden jako kádrová rezerva Ministerstva zahraničí. Pan ministr Zaorálek se nechal slyšet, že by pana Fischera rád viděl na velvyslanectví v Lucembursku. Co by si Česká republika počala, kdyby se s Janem Fischerem, nedej bože, něco stalo?
Komunisté chtějí prosadit zrušení lustračního zákona. A zdá se, že jejich návrh není úplně bez šance. Taková zpráva by ještě před rokem způsobila šok. Dnes je všechno jinak. Hrstka poslanců za ODS a TOP09 se snaží obstrukcemi hlasování o zákonu odkládat a lidovci se nechali slyšet, že pokud by zrušení lustračního zákona prošlo do druhého čtení, odešli by z koalice. Je to taková bezzubá hrozba, protože ČSSD a ANO mohou vládnout klidně i sami, protože pro klíčové zákony by snadno získali podporu Úsvitu nebo bolševiků. Nicméně to oceňuji. Co se týče obstrukcí, tak ty jsou náročné a veřejnost jim nerozumí. Vždycky se prodává příběh o líných poslancích, kteří místo schvalování zákonů „nechodí do práce“. Mně se obstrukce nelíbí, ale chápu, že existují situace, kdy parlamentní menšina už nemá jinou možnost. Je-li ve hře hrozba zrušení lustračního zákona, jsou pro mne obstrukce přijatelné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Stanislav Blaha
