Upřímně se obávám, že programy budou jako vždy plné zcela vágních a nic neříkajících prohlášení, vznešených, avšak prázdných vět. Rozhodl jsem se proto sepsat takový článkový seriál, kde postupně představím možnosti krajů v ochraně různých složek životního prostředí. Zkrátka abych i sám sobě vytvořil mantinely hry, které by se neměly překračovat, aby nám z diskuze o důležitých problémech zcela nevyprchala racionalita.

Pro první díl jsem si vybral téma ochrany vody, což se mi jeví žádoucí i proto, že informace o bezprecedentním suchu začínají konečně prosakovat i do medií. Na začátek mi však dovolte jeden odstavec, který bude poněkud obecnějšího rázu, nicméně jeho uvedení je nezbytné.

Působnost krajů rozdělujeme na samostatnou a přenesenou. Kraje se podílejí ´ na ochraně životního prostředí jak výkonem pravomocí v samostatné, tak i v přenesené působnosti. Větší rozsah možností je dán kraji v rámci přenesené působnosti. V samostatné působnosti kraje vydávají především koncepční dokumenty. Například krajský program snížení emisí znečišťujících látek v ovzduší, nebo zásady územního rozvoje. Nejvýznamnější pravomoci v samostatné působnosti kraje vykonávají ve věcech integrované prevence. Proto jsou pravomoci kraje v přenesené působnosti častější a významnější pro ochranu životního prostředí.