Budil (Trikolóra): Virus zase odejde. Pak odhoďme balast a učiňme Evropu opět velkou

21.03.2020 21:42

Rozdíl mezi efektivností, s níž epidemii čelí Jižní Korea, Tchaj-wan, Čína nebo Japonsko, a selháním, předznamenávajícím katastrofu v Itálii, Španělsku, Německu nebo Británii, je příliš patrný a ukazuje na zásadní transformaci v neprospěch Západu.

Budil (Trikolóra): Virus zase odejde. Pak odhoďme balast a učiňme Evropu opět velkou
Foto: Archiv I. Budila
Popisek: Profesor RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc. působí jako vysokoškolský pedagog a zároveň je předsedou místní organizace hnutí občanů Trikolóra v Praze 4
reklama

Epidemie hrály v minulosti lidstva velmi důležitou úlohu. Byly prubířským kamenem skutečné vitality civilizací, za jejichž okázalým zevnějškem se často skrývala dekadence a morální úpadek. Lámaly aspirace mnohých ctižádostivých vůdců a státníků. Přicházely jako nečekaná dramatická zkouška lidské soudržnosti, solidarity a vynalézavosti, po jejímž odeznění se objevilo nové rozložení sil ve světě.

Krutá daň za rozvoj obchodu

Někteří odborníci tvrdí, že bez morové epidemie, která před čtyřmi až pět tisíci lety zdecimovala usedlé evropské zemědělce, čímž se otevřel prostor pro vpád stepních kočovníků z východu, by dnes obyvatelé našeho kontinentu nehovořili indoevropskými jazyky. Epidemie dýmějového moru, která ve čtyřicátých letech sedmého století vylidnila Středomoří, pravděpodobně zabránila císaři Justiniánovi obnovit Římskou říši a uvrhla západní Evropu do temného věku. Pověstná černá smrt, jejíž ohnisko se nacházelo kolem roku 1330 v Číně a která po roce 1347 zahubila až třetinu obyvatel Evropy, byla krutou daní, již lidstvo zaplatilo za intenzivní rozvoj obchodu mezi Západem a Východem ve třináctém a čtrnáctém století.

Boj s globálním ochlazováním

V sedmnáctém století, kdy vrcholila „malá doba ledová“, zasáhly společenské nepokoje, hospodářské problémy a ničivé epidemie prakticky všechny kontinenty. V této době pouze dva světové regiony přijaly účinná opatření, která stabilizovala jejich instituce. Zatímco severozápadní Evropa zavedla systém karantén, Čína a Japonsko omezily zahraniční obchod pouze na několik přístavů. Tyto kroky se osvědčily. Latinská Amerika, jižní Asie, Blízký východ a severní a východní Afrika definitivně odpadly ze soutěže o světovou hegemonii. V osmnáctém století se rozhodovalo o tom, zda se těžiště světového systému bude nacházet v Evropě, nebo na Dálném východě. Díky průmyslové revoluci se prosadil náš světadíl.

Opiem láskopravdy proti zdravému rozumu

Dnes již víme, že byl tento triumf dočasný. V prvních desetiletích jednadvacátého století Evropa viditelně ekonomicky a technologicky zaostává za svými asijskými rivaly. Své civilizační selhání zakrývá opiem utopických a aktivistických ideologií a iluzí, které stále více ochromují její tradiční pragmatismus, racionalismus a zdravý rozum. Rozdíl mezi efektivností, s níž epidemii čelí asijské státy jako Jižní Korea, Tchaj-wan, Čína, Japonsko nebo Singapur, a selháním předznamenávajícím katastrofu v Itálii, Španělsku, Francii, Německu nebo Velké Británii je příliš patrný a ukazuje na zásadní transformaci světového řádu v neprospěch Západu. Česká republika při střetu s epidemií koronaviru s výjimkou dílčích pochybení v zásadě obstála. Vládní kroky byly dostatečně razantní a odpovídající vážnosti situace. Obyvatelstvo se zachovalo převážně disciplinovaně a projevilo i smysl pro tradiční vynalézavost, improvizaci a solidaritu.

Až přijde prozření a úklid

Za několik týdnů či měsíců se život vrátí do normálních kolejí. Ponaučení, kterého se nám právě nyní dostává, by ale nemělo být zapomenuto. Italský humanista Giambattista Vico napsal již počátkem osmnáctého století, že společnost, která je nemocná plýtváním svými prostředky a silami, se uzdraví pouze návratem k tomu, co je bezpodmínečně nutné. Měl by přijít čas velkého prozření a úklidu. Vše, co je zbytečné, škodlivé a parazitující, by mělo odpadnout. Vše, co je produktivní, prospěšné a perspektivní, podpořeno. Víme již, co si máme myslet o užitečnosti Evropské unie ve stávající podobě, politických a ideologicky motivovaných neziskových organizacích a hlasatelích „pravdy a lásky“, za nimiž se skrývá nesmiřitelná zášť, chamtivost a osobní zájmy.

V našem koutě nejsme sami

Obnovme Českou republiku jako plně svrchovaný, hospodářsky soběstačný a akceschopný stát, který je svými vlastními silami schopen se vypořádat s výzvami a hrozbami, s nimiž se budeme v budoucnosti střetávat. Nejsme v tom sami. Rovněž jiné národy, nacházející se převážně ve střední a východní Evropě, dospívají k obdobnému poznání. Spojme své síly a vytvořme skutečné „společenství suverénních evropských národů“. Je to jediná cesta, jak učinit Evropu „opět velkou“.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Štěpánek (Trikolóra): ČT? Bartoše k obědu, Rakušana k večeři

6:36 Štěpánek (Trikolóra): ČT? Bartoše k obědu, Rakušana k večeři

Ani ne za rok se budou konat volby do poslanecké sněmovny. Na politické scéně přituhuje, někomu začí…