Epidemie hrály v minulosti lidstva velmi důležitou úlohu. Byly prubířským kamenem skutečné vitality civilizací, za jejichž okázalým zevnějškem se často skrývala dekadence a morální úpadek. Lámaly aspirace mnohých ctižádostivých vůdců a státníků. Přicházely jako nečekaná dramatická zkouška lidské soudržnosti, solidarity a vynalézavosti, po jejímž odeznění se objevilo nové rozložení sil ve světě.

Krutá daň za rozvoj obchodu

Někteří odborníci tvrdí, že bez morové epidemie, která před čtyřmi až pět tisíci lety zdecimovala usedlé evropské zemědělce, čímž se otevřel prostor pro vpád stepních kočovníků z východu, by dnes obyvatelé našeho kontinentu nehovořili indoevropskými jazyky. Epidemie dýmějového moru, která ve čtyřicátých letech sedmého století vylidnila Středomoří, pravděpodobně zabránila císaři Justiniánovi obnovit Římskou říši a uvrhla západní Evropu do temného věku. Pověstná černá smrt, jejíž ohnisko se nacházelo kolem roku 1330 v Číně a která po roce 1347 zahubila až třetinu obyvatel Evropy, byla krutou daní, již lidstvo zaplatilo za intenzivní rozvoj obchodu mezi Západem a Východem ve třináctém a čtrnáctém století.