V roce 1992 vydal americký spisovatel Michael Crichton úspěšný román Vycházející slunce. Na pozadí detektivního příběhu nastínil mírně dystopický obraz Spojených států amerických, jejichž strategická odvětví jsou ovládána japonskými korporacemi. Nebyl to nepravděpodobný scénář. Po skončení studené války se zdálo, že Amerika splnila svou historickou úlohu spočívající v ochraně západního světa před hrozbou nacistického a komunistického totalitarismu a že v nových podmínkách nedokáže obstát vůči japonské pracovní etice, asertivitě a technologické nadřazenosti. Zmíněné proroctví se ale nenaplnilo.

Němě zíráme

Namísto toho současná pandemie koronaviru a s ní spjatá ekonomická krize jako by uspíšily historický proces, o němž se hovoří přinejmenším dvě dekády a který spočívá v nástupu celosvětové čínské hospodářské a politické hegemonie. Americký sinolog Michael Pillsbury dokonce v knize Stoletý maratón tvrdí, že existuje dlouhodobá tajná čínská strategie, jak do roku 2049 vystřídat Ameriku v pozici globální supervelmoci a nastolit čínský světový řád. Čína má výhodu dlouhodobé kulturní a mentální kontinuity, která nebyla přerušena ani občasnými kolapsy. Čínská historická zkušenost je sociálně darwinistická. Formovala se v údobí válčících států v letech 475 až 221 před Kristem a vychází z předpokladu, že vztahy mezi zeměmi jsou dány trvalou rivalitou, během níž je dovolena každá lest, přetvářka nebo úskok, jestliže vede ke kýženému cíli. Západ rozpolcený mezi moralizujícími imperativy křesťanství a vlastní imperiální dravostí obtížně připouští, že by orientální civilizace mohla dospět k takto ryzímu machiavellismu.