Velmi dobře si vzpomínám na dobu, kdy se bouřlivě diskutovalo téma registrovaného partnerství. Obrovsky jsem tomu fandila. Líbila se mi ta možnost, že i lidé, kteří se narodili jiní, budou mít to štěstí před světem legalizovat svoji lásku. Přišla mi naprosto scestná varování, že tím otevíráme prostor pro mnohem větší nároky, pro totální rozvrat pojmu manželství, pro adopci dětí kýmkoli. Obzvláště, když se tato komunita dušovala, že v žádném případě nic takového nepřijde.

Trvalo to jedno desetiletí a je to tady. Manželství pro stejnopohlavní páry. Ale nalijme si čistého vína, ono tak ani nejde o to, že registrované partnerství je málo. Jde o to slovo, pojem, protože jde o děti a o adopce. Zákon o rodině totiž v souvislosti s adopcí hovoří o manželství, nikoliv o registrovaném partnerství. Tedy je potřeba pojmenovat svazek dvou homosexuálních lidí právě na "manželství", pak totiž nastane nový tlak, a to na "právo na dítě" (toto téma si zaslouží vlastní prostor, proto ho nebudu rozebírat nyní).

Je vůbec v pořádku, aby se cca 96% většina přizpůsobovala menšině? Aby kvůli tomu měnila to, co funguje po generace a aby kvůli tomu přepisovala zákony? Jaká menšina přijde příště? Přestaneme používat barvy, protože 1% menšina lidí trpící daltonismem se bude cítit diskriminovaná, že nemůže vidět to, co ostatní? Absurdní? Ano.