FINANCOVÁNÍ

Velkou předností českého zdravotnictví je dobrá dostupnost zdravotní péče a rovnost v přístupu k ní – množství a kvalita zdravotní péče, kterou dostávají lidé majetní a nemajetní, se příliš neliší.

Ale je při současném nastavení financování naše zdravotnictví v dlouhodobějším horizontu udržitelné? Dnes je na české zdravotnictví vynakládáno 7,8 procenta HDP, což je pod celoevropským průměrem, který činí 9,9 procenta HDP (v Německu je to 11,1 procenta a v Rakousku 10,4 procenta). Vlivem stárnutí populace se výdaje na zdravotnictví v ČR budou stále zvyšovat a přitom stále menší procento obyvatelstva bude pracovat a odvádět zdravotní pojištění.

Výdaje ČR na zdravotnictví se dnes vyznačují velkou závislostí na veřejných rozpočtech (84 % šlo z veřejných rozpočtů v roce 2014, tj. 4. nejvyšší podíl v EU), což je mimo jiné dáno i nízkou spoluúčastí ze strany pacientů. Břemeno stále rostoucích výdajů v budoucnu tak ponesou hlavně veřejné rozpočty, které jen stěží zajistí financování zdravotní péče v současné šíři a kvalitě.

Řešení do budoucna vidím jednoznačně ve zvyšování efektivity výdajů do zdravotnictví, zapojení dodatečných zdrojů, zajištění efektivní konkurence mezi zdravotními pojišťovnami a nastavení spoluúčasti pacientů tak, aby pacient získal nejen širší nabídku služeb, ale nesmí být přitom v žádném případě omezena dostupnost zdravotní péče.

SPOLUÚČAST PACIENTŮ

Vím, že zavedení spoluúčasti samo o sobě mezeru ve financování nevyřeší a může být překážkou pro čerpání péče některými pacienty, ale přesto ji považuji za nezbytnou, zejména z hlediska motivace chování pacientů a pro řízení poptávky pro zdravotní péči. Zavedení spoluúčasti, která musí být přesně definována, bude mít za následek i vyšší tlak na kvalitu poskytované péče (když platím, požaduji co nejkvalitnější služby).

Další cestou zapojení pacientů do financování je zavedení komerčního připojištění (zatím je možné jen u dentální péče) a nadstandardů, které by výrazně rozšířily možnost volby ze strany pacienta. Od placení péče by měly být osvobozeny děti, důchodci s nižším příjmem a určitá zdravotní péče by měla být zdarma (např. během těhotenství a porodu, léčba nakažlivých nemocí a nemocí z povolání).

ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY

Měl by být zaveden pluralitní systém, který nevylučuje i možnost většího počtu vzájemně si konkurujících pojišťoven. V českém systému je totiž konkurence zdravotních pojišťoven výrazně omezena, pojišťovny jsou do značné míry svázány úhradovou vyhláškou a mají jen velmi malý prostor na to se odlišit či řídit své vztahy s lékaři a nemocnicemi podle kvality poskytované péče.