Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové,

já jsem si původně tedy myslela, že skutečně k tomuto tématu úplně vystupovat nebudu, ale opravdu ze všech monitorů, které tady ve Sněmovně máme, tady slyším, jak je to váš svět a náš svět, a tady já tedy musím jednoznačně potvrdit slova mé ctěné kolegyně Jarky Jermanové, že to je náš společný prosím svět. Bydlíme v jedné České republice a měli bychom se podle toho chovat.

A pak mě samozřejmě ještě trošku rozesmutnila poznámka, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, pana předsedy Jakuba, který říkal, že my tady něco hrneme. Tak já bych jenom chtěla říct, že to není náš zákon, to není zákon opozice. Ani my jsme nesvolali tu mimořádnou schůzi. Tak prosím vás, jako opozice a hnutí ANO skutečně tady nic nehrne.

Naopak bych se ráda zamyslela nad tím, že my tady v České republice opravdu řešíme celou řadu docela zásadních problémů, opravdu zásadních problémů, počínaje inflací, cenami energií, chudobou, kritickým stavem veřejných finančních prostředků a my si svoláváme mimořádnou schůzi na zákon o České televizi. A já prostě jsem vnímala to, co tady říkali kolegové, vznášeli tady samozřejmě mnoho otázek. Já rozumím důležitosti médií veřejné služby, rozumím důležitosti médií, kterou hrají v našich každodenních životech, ale opravdu nerozumím té posedlosti, proč na zákon o České televizi musíme svolávat mimořádnou schůzi, co je na tom tak strašně důležitého, co tak spěchá. A protože bych opravdu ráda slyšela odpovědi od pana ministra na námi položené otázky, protože to je váš návrh zákona, nikoliv opoziční, tak jsem si připravila celou plejádu otázek a slibuji, že budu mluvit pomalu, aby si je pan ministr stačil zaznamenat.