Faltýnek (ANO): Podle mého názoru je ta žaloba neprojednatelná

26.09.2019 14:11

Projev na 34. schůzi Poslanecké sněmovny 26. září 2019 k Žádosti Senátu o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby proti prezidentu republiky Miloši Zemanovi k Ústavnímu soudu pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku podle čl. 65 Ústavy ČR

Faltýnek (ANO): Podle mého názoru je ta žaloba neprojednatelná
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jaroslav Faltýnek
reklama

Hezké dopoledne, vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové, páni senátoři.

Já se pokusím to svoje relativně krátké vystoupení rozdělit na dvě části. Ta první část bude nějaká moje osobní úvaha, a protože jsem zemědělec, nejsem právník, tak jsem samozřejmě protože mě tady ta problematika zajímá, tak jsem konzultoval ten návrh ústavní žaloby s některými právníky a rád bych se s vámi podělil o svůj názor po této konzultaci s právníky, nejenom ústavními.

V prvé řadě bych nechtěl komentovat ani nebudu komentovat ten aktivisticko-agresivní předvolební projev pana senátora Lásky, plný nepravd a nesmyslů. A na druhé straně si myslím, že je dobře, že Senát vyslal takového svého představitele. A že to možná i některým dalším kolegyním a kolegům otevřelo oči. Ta nenávist vůči prezidentovi Zemanovi, ta z něho úplně stříkala. A já jsem úplně mokrý, seděl jsem tady a... jsem úplně postříkaný - (Potlesk a pobavení v sále.) - tou nenávistí vůči prezidentovi České republiky. Také jsem bedlivě, i když jsem tady neseděl stále, ale na monitorech poslouchal projev pana senátora Goláně. A zapamatoval jsem si z něho jednu věc, že vlastně, a je to ve stenu, ověřoval jsem si to, že vlastně účelem žaloby, ústavní žaloby na prezidenta republiky je ochránit sociální demokracii. To je zajímavé zjištění. To je poprvé, co to zaznělo. A je dobře, že to zaznělo, a že známe tu pravou motivaci návrhu ústavní žaloby.

Nicméně, kolegyně, kolegové, měli bychom si na začátku naší debaty říct, co je vlastně cílem ústavní žaloby na prezidenta republiky. Podle mého názoru je cílem 48 senátorů, kteří podávají tuto žalobu zbavit mandátu prezidenta Miloše Zemana. To tady zaznělo poprvé zcela jasně z úst pana senátora Lásky. To je jasný politický cíl téměř dva roky po prezidentských volbách. O čem tedy bude dnes sněmovna rozhodovat? O tom, jestli máme rádi prezidenta Miloše Zemana? Ne. O tom už rozhodli voliči v roce 2018.

My máme rozhodovat o tom, jestli prezident porušil Ústavu tak hrubým způsobem, že je to na úrovni velezrady, kolegyně, kolegové. Velezrady! A co je podle Ústavy velezrada? Položme si tuto otázku. Dneska ráno jsem se do Ústavy díval. A budu citovat: "Je to jednání směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakožto i proti jejímu demokratickému řádu."

Ústavní žaloba je mimořádný institut, má řešit mimořádnou situaci a nemá být využívána v běžném politickém boji. Protože trestem je politický rozsudek smrti. Tak to prostě je. Snaha o odvolání přímo voleného prezidenta mi přijde jako pokus změnit výsledek fotbalového utkání poté, co dávno skončil. Vážení, volby prezidenta skončily v lednu 2018. Ten výsledek nezměníte. Budete se s tím muset smířit. Ještě pro pořádek uvedu pár čísel. Už o nich tady hovořil můj předřečník, místopředseda sněmovny Tomio Okamura.

48 senátorů - a já nebudu osobní, na rozdíl od něho, protože kdybych byl osobní a srovnával hlasy pana senátory Lásky, Goláně a mě, tak bych prohrál. Dostal jsem nejméně preferenčních hlasů z těchto tří politiků. Nicméně 48 senátorů přímo volených našimi občany, tak je volilo zhruba 500 tis. voličů. Zhruba. Spočítáno přes palec. A chtějí zbavit úřadu přímo voleného prezidenta republiky, kterého volilo 2 853 000 občanů. 2 853 000 voličů. Je třeba, aby tady jasně zaznělo, že naši senátoři, ale ne všichni, jenom ti, co nemají rádi Miloše Zemana, ho chtějí touto cestou zbavit úřadu prezidenta.

Takže toto byly, kolegyně, kolegové, moje osobní názory. A nyní prosím stručně k nějaké právní analýze té ústavní žaloby toho návrhu. Za prvé bych rád uvedl, že ta žaloba je velmi nepřehledná, nekonzistentní a nemá předepsané náležitosti. Zprávy České tiskové kanceláře, novinové články, jež mají být důkazem k jednotlivým žalovaným skutkům, nejsou, kolegyně, kolegové. Opravdu nejsou. A mám s tím mnoho, mnoho vlastních zkušeností.

V jednom týdnu, když jsme tady řešili kauzu Kapsch, a všichni jste se mi smáli, tak v tom týdnu o mně vyšlo 153 článků a zpráv ČTK. A to jsou ty relevantní důkazy pro žalobu, podle našich vzácných, vážených kolegů senátorů. Tak vám držím palce. Jednání prezidenta je žalobou hodnoceno zcela nepatřičně extenzivně. Součástí žaloby není popis právních následků, které by nastaly v případě, že by Ústavní soud této žalobě vyhověl, a tedy svým výrokem konstatoval, že prezident republiky se dopustil hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Těmito následky jsou dle zákona u Ústavního soudu ztráta prezidentského úřadu a způsobilost jej znovu nabýt. Lze tak tedy jen polemizovat, zda bylo účelem a záměrem tyto právní následky do žaloby neuvádět, resp. je zastřít. Ale já už jsem tady řekl, že poprvé pan kolega senátor Láska to tak řekl jasně, že cílem je politická smrt prezidenta republiky. A je dobře, že to tady zaznělo. Ať občané České republiky vědí, kdo tady chce zbavit úřadu prezidenta republiky Miloše Zemana.

Další věc, kterou bych chtěl říct, je, že žalobou definované skutky nedosahují podle mého názoru intenzity hrubého porušení Ústavy, kdy intenzita by musela být obdobná jako u velezrady. Hrubé porušení Ústavy nebo ústavního pořádku bylo doplněno do Ústavy v roce 2013. Původně tedy byla pouze velezrada.

Definice hrubého porušení Ústavy nebo ústavního pořádku neexistuje. Neexistuje, avšak vzhledem k sankci u tohoto ústavního deliktu, stejné jako u velezrady, lze jednoznačně dovozovat nutnost nejvyšší míry závažnosti ústavního deliktu. Je zde tedy třeba vysokého stupně závažnosti porušení. I hrubé porušení Ústavy by svou závažností mělo odpovídat třem chráněným zájmům /já už jsem tady o nich hovořil/, které nalezneme v definici velezrady, a to je svrchovanost republiky, její celistvost a demokratický řád. Ústavní žalobou podle mého názoru není prokázáno hrubé porušení žádného z těchto zájmů.

Dále bych rád řekl, že podání žaloby by mělo být spjato s okamžitou reakcí na tvrzenou nezákonnost jednání prezidenta republiky s takzvanou vysokou naléhavostí. Ústavní žaloba musí být podána vždy bezprostředně po tvrzeném porušení ústavního pořádku ze strany prezidenta, skutky předchozího volebního období prezidenta - se domnívám - tak nelze absolutně hodnotit jako porušení Ústavy, když tyto jsou spjaty s předchozím volebním obdobím a mandátem prezidenta a navíc jeho nový mandát byl přece legitimizován volbami a těmi 2,8 mil. hlasy a voliči prezidenta Miloše Zemana asi věděli, když ho volili, co dělal v minulém volebním období, jak se choval, jak mluvil, jak vystupoval, a přesto byl zvolen prezidentem České republiky.

Tato časová podmínka v případě žalovaných skutků A, B, C zde naprosto chybí. Já je nebudu vyjmenovávat a opakovat, pan senátor Láska je všechny definoval ve své úvodní řeči, protože prezident nyní vykonává nový mandát, jak už jsem řekl, na základě nové volby a nebyly-li tyto skutky A, B, C zažalovány do doby skončení předchozího mandátu, jsou podle mého názoru již nežalovatelné.

Co se týče skutků D a F, ani tyto nesplňují podmínku bezprostřednosti, tedy okamžité reakce na tvrzený přešlap prezidenta republiky. Pouze u skutku G lze z hlediska časové bezprostřednosti shledat tuto podmínku za relativně splněnou, avšak u tohoto skutku zcela absentuje intenzita závažnosti, a to hrubé porušení ústavního pořádku.

Co se týče skutku H, pak jde o kumulaci drobných diskutabilních jednání či kroků prezidenta, které byly činěny v rámci jeho svěřených kompetencí. Nedošlo k vybočení z jeho Ústavou vymezeného rámce jednání, kdy tyto tedy nelze jakkoli kvalifikovat jako hrubé porušení ústavního pořádku. Ani jednotlivé dílčí skutky nemohou svou intenzitou dosáhnout závažnosti porušení Ústavy, vyžadovaného ústavněprávními předpisy pro podání ústavní žaloby. Nicméně jsme tady slyšeli ve vystoupeních, že se to nakumulovalo do jednoho balíku a ten balík je podle názoru 48 našich senátorů tím závažným porušením Ústavy naší země.

V této souvislosti je potřeba upozornit, že přípustnost žaloby u skutku G by byla pouze po předchozím vyvolání takzvaného kompetenčního sporu. Víme, že jsme tu debatu tady v minulosti, v minulých měsících, zažívali, prožívali, přežívali. Čili po předchozím vyvolání této kompetenční žaloby podle zákona o Ústavním soudu, který (?) by vyvolal premiér podáním žaloby na prezidenta republiky u Ústavního soudu, ale k tomu nedošlo. Tento předpoklad naplněn nebyl, a proto ani v tomto ohledu - domnívám se - není ústavní žaloba projednatelná.

Dále je nutné akcentovat, že doposud žádný ze zákonodárců neoznačil jednání prezidenta za protiústavní, když prezident republiky se pohybuje konstantně v mantinelech, které mu Ústava dovoluje a nezakazuje. Jak vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ve věci ústavní žaloby na prezidenta Václava Klause z března 2013 /cituji/ "je úkolem samotného ústavodárce, aby znění ústavních norem formuloval natolik určitě a zřetelně, aby byly srozumitelné všem adresátům." Všem. A já se v tuto chvíli dívám na svoji vzácnou kolegyni, paní profesorku Válkovou a z tohoto místa ji prosím, pokud bude dnes vystupovat, tak aby se této pasáži odborně věnovala, protože já hloupý zemědělec nejsem schopen diskuse s ústavními právníky na toto téma.

Právní předpisy a tedy i Ústava České republiky musí být formulovány tak, laicky se to domnívám, abychom jim rozuměli všichni, a to je, kolegyně, kolegové, na nás. Na nás, na senátorech, abychom se nad tím zamysleli. Je tady v Poslanecké sněmovně komise pro Ústavu. Nevím, ale předpokládám, že taková komise může být i v Senátu. Bylo by dobře, abychom si sedli k této debatě a podívali se, jestli stávající Ústava ve všech svých aspektech reflektuje to, že tady máme přímo voleného prezidenta občany České republiky.

Dále bych rád řekl, že v případě žalobou tvrzených skutků nelze dovozovat porušení Ústavy tím, že prezident jednal v rámci příslušné právní normy dle zákonného přípustného výkladu jeho kompetencí. Do dnešního dne se odborná veřejnost neujednotila na tom, co prezident v tomto směru může a nemůže, resp. musí a nemusí a je zcela absurdní klást takové domnělé porušení Ústavy prezidentovi k tíži.

Existuje zde i nadále více než zřejmá názorová nejednotnost. O její vyjasnění by se měl zasloužit především (Výkřiky zprava ze sálu: Ústavní soud.) (Řečník se směje, ze sálu se ozývá smích a potlesk.) - děkuji za nápovědu. Nicméně já na to mám jiný názor a s dovolením bych ho řekl, pokud jsme v demokratické diskusi. Já se domnívám, že by to měl být kompetentní zákonodárce, nikoliv Ústavní soud.

Ústavní žaloba ve své podstatě popírá právo volby a úlohu prezidenta jako představitele výkonné moci, která má své kompetence. Zákonem o přímé volbě prezidenta došlo ke změně původní koncepce rozložení moci v Ústavě z roku 1992, kdy pozice prezidenta byla fakticky posílena. Postavení prezidenta již nevychází z vůle Parlamentu, ale z vůle lidu. Právě naopak, pokud by prezident republiky bez řádného uvážení jmenoval členy vlády, takové jednání by mu mohlo být kladeno k tíži.

Dle výkladu Ústavy musí prezident návrhům předsedy vlády vyhovět, ledaže by se jednalo o případ, kdy by jejich jmenování bylo v rozporu s ústavním pořádkem nebo obecnou právní úpravou. Je tak zcela zřejmé, že prezident musí uvážit, zda navrhovaná osoba je vhodná lidsky, morálně, odborně, zdravotně, způsobilá, kvalifikovaná.

V opačném případě by mohl prezident ad absurdum na návrh předsedy vlády zcela slepě jmenovat i osobu nevhodnou a nezpůsobilou. Do rukou prezidenta skládají slib osoby navrhované předsedou vlády, a to po předchozí sofistikované úvaze prezidenta republiky. Za tuto volbu nese prezident odpovědnost a je garantem takového člena vlády. Nutno zdůraznit, že dle článku 59 Ústavy je součástí prezidentského slibu, že bude úřad zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Osočení prezidenta republiky z porušení ústavy je tak v přímém rozporu s prezidentským slibem, jakožto součástí našeho ústavního pořádku.

Takže závěrem mi dovolte pár zásadních názorů na tuto ústavní žalobu. Podle mého názoru je - a už jsem to řekl v úvodu - je ta žaloba neprojednatelná. Žalovanými skutky prezidenta nedošlo k hrubému porušení ústavy. Srovnání s velezradou, s velezradou neobstojí. Není splněna časová podmínka. Skutky a) b) c) z prvního volebního období již nelze žalovat. Skutky d) e) f) nesplňují podmínku bezprostřednosti podání žaloby. Prezident se pohybuje konstantně v tradičních mantinelech nevybočujících z rámce Ústavy. A přímá volba prezidenta zásadním způsobem posílila postavení prezidenta jako představitele moci výkonné, který je fakticky odpovědný lidu. To už jsem tady říkal několikrát. A prezident není odpovědný Parlamentu, a to v souladu se svým ústavním slibem.

Děkuji za pozornost.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Macků (KDU-ČSL): Školní družina pracuje dlouhodobě v nevyhovujícím režimu

16:47 Macků (KDU-ČSL): Školní družina pracuje dlouhodobě v nevyhovujícím režimu

Dačičtí radní na svém zasedání dne 24. února schválili vyhodnocení veřejné zakázky na akci „Vybudová…