Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.
Dovolte mi, abych se pokusil upoutat vaší pozornost zákonem o podpoře regionů. Tak by asi zněl ten název přesněji než ten, který je teď rozsvícený na tabuli. A možná ještě přesnější by bylo, kdyby zněl, že je to jediný skutečný návrh o podpoře regionů, který tady teď můžeme projednávat.
Vycházím z dat. Když se podíváte na Českou republiku, tak se nůžky mezi centrem a regiony neustále rozevírají. Rozevírají se v bohatství jednotlivých regionů, rozevírají se v zastoupení vysokoškoláků v jednotlivých regionech, rozevírají se v tom, kolik lidí čelí exekuci, kolik lidí je v dluhové pasti. Ty rozdíly mezi centrem a regiony jsou větší a větší. Naše republika se prostě rozpadá. Jsme rozdělenou zemí, kterou když porovnáte podle HDP na hlavu, tak zjistíte, že v centru je trojnásobné - ještě před deseti lety to bylo maximálně dvojnásobek ve srovnání s těmi nejslabšími regiony, a když se podíváte třeba na to, kolik je vysokoškolsky vzdělaných lidí v regionech, což samozřejmě vypovídá i o dostupnosti zdravotní péče, možnostech vzdělání, ale třeba i kultuře, tak zatímco Praha je někde přibližně u 40 %, tak třeba takový Karlovarský kraj je někde na 11, 12 %, což můžete na první pohled říct: No, a co, tak tam nejsou vysokoškoláci. Nic moc se neděje. Ale když se zeptáte například zdravotníků, lékařů, jestli jsou ochotni jít do těchto regionů dělat praktické lékaře, tak v 77 % jejich odpověď je, že by šli, že by šli rádi, finanční podmínky slušné, není problém se životním prostředím, ale ten problém je, že tam nenajdou práci pro svého partnera nebo partnerku. To je odpověď v 77 %, tak jak odpovídali. Je to nejčastější odpověď, nejčastější důvod proto, aby nevyšli do těchto regionů, a to vede samozřejmě k tomu, že ty regiony se dále propadají.
Propadají se v dostupnosti služeb, třeba i v dostupnosti zdravotní péče. Když se podíváte na to, jaké můžete už na základních školách dosáhnout, jaké kvality vzdělání můžete dosáhnout, tak když se podíváte na srovnávací tabulky, tak prostě Karlovarský a Ústecký kraj, žáci už na prvním stupni ve srovnávacích testech dopadají nejhůř. A to není proto, že by tam byli méně inteligentní, méně talentovaní lidé. A je to proto, že je tam kvalita vzdělání nižší než jaká je v centrech. A tady se podepisujeme nejhůř na své budoucnosti, jak vůbec můžeme, protože naše republika neoplývá nerostným bohatstvím, netěžíme tady diamanty, té ropy tady na jižní Moravě také tolik není, a to lithium byla spíš předvolební bublina než možnost k zajištění budoucích zásadních příjmů České republiky.
Česká republika bude prosperovat tak, jak budou vzdělaní její občané. Jak talenty, které v našich občanech jsou, jak dokážeme využít, jak je dokážeme naplnit, jak vzděláním dokážeme ten potenciál v lidech dát jím a prostřednictvím i celé společnosti. A dneska je přesně ta situace, kdy my v těchto regionech o talenty, o bohatství naší země, prostě přicházíme. A jeden z důvodů je samozřejmě ten, že pokud rodiče netlačí na kvalitní vzdělání svých dětí, protože sami kvalitního vzdělání nedosáhli a vlastně v něm ani nevidí úplně smysl, protože přeci se nějak uživí, on ten systém je spíš proti nim, než pro ně, dávky jim dorazí, a když jsou v dluhové pasti, proč by přemýšleli o nějaké zásadní změně v budoucnosti, stejně jak budou dělat, co budou dělat, z problémů se nevyhrabou, tak prostě netlačí na to, aby základní školy, ale i střední školy byly lepší, a aby jejich dětem dávaly lepší vzdělanou budoucnost.
Dokonce jsou případy, kdy jim tak trochu překáží, pokud jejich děti vyrazí na vysokou školu, protože to znamená, že je budou muset živit dalších pět, šest, sedm let, než to, když si udělají výuční list nebo maturitu, tak vlastně můžou odejít za prací a už se stanou na svých rodičích nezávislí.
My v současné době ztrácíme talenty v regionech, ztrácíme tím bohatství, největší možné bohatství České republiky a je naší odpovědností, abychom takto nějakým způsobem vyšli vstříc. Jsou různé debaty o tom, jak tam nasypeme miliardy, jak pomůžeme regionům, že tam pošleme obrovské dotace. To už zkusili například v tom regionu Severozápad a spíše to vedlo k tomu, že ty, co kradli do té doby, kradli ještě o to víc. Ale že by to nějak razantně napřímilo tyto regiony a zvedlo je, v tom to není. Je to v tom, aby tam byla místa, pracovní místa, na která jsou potřeba vzdělaní lidé. A tito vzdělaní lidé, když jejich děti budou chodit do škol a oni uvidí, že se jim komplikuje oproti ostatním regionům možnost dostat se třeba na střední školu nebo dokonce vysokou školu, tak budou tlačit na to, aby se to vzdělávání v místě zkvalitnilo. Tak to budou třeba rodiče dvou dětí ve třídě, která má 25, 28 dětí, ale tu pozitivní externalitu, to zkvalitnění vzdělání, v tu chvíli, když oni dotlačí ke kvalitnějšímu vzdělání pro svoje děti, tu poskytnou i těm dalším 23, 26 dětem v té třídě, které tam chodí.
Ten návrh, který tady dáváme, reaguje také na to, že republika je prostě rozdělená. Kolikrát jste v regionech slyšeli, co to zas v té Praze vymysleli, co to zas ti Pražáci, vždyť oni vůbec nevědí, kudy jde život a co se tam děje. Podívejte se na výsledky voleb, jak volí Česká republika, jak prostě jsou to dvě země. Máte nějaké výsledky v centru, ve velkých městech, a pak máte opačné výsledky, pokud je volba jenom mezi dvěma možnostmi, máte opačné výsledky v regionech. A to prostě pro společnost není zdravé. Není zdravé a je to dokonce nebezpečné. Když si promítnete na mapu České republiky to, kde se vyplácí nejvíce dávek v hmotné nouzi, tak prostě vidíte Sudety. Když se podíváte, kde je nejvíc lidí v exekuci, případně v dluhové pasti, znovu vidíte Sudety. Když se podíváte, kde je nejnižší kvalita vzdělávání už na základních nebo středních školách, znovu vidíte Sudety. A to prostě není v pořádku. Lidé tam nejsou horší, nejsou hloupější, jenom prostě mají daleko menší šanci. Podle průzkumů, které jsou k dispozici, tak už to, kde se narodíte, určuje to, jak uspějete v životě. A to je přece hrozně špatně, když poštovní směrovací číslo vám už napoví, to, které budete mít na svém rodném listu, co vás v budoucnosti čeká. To je něco, co si podle mě nemůžeme, nemůžeme jako republika dovolit.
Co se s tím dá udělat? Zmínil jsem možnost dotací. Podle mě nefungují. Nasypeme tam miliardy, kde se kradlo, bude se krást víc, ale strukturálně to nezměníme. Potřebujeme tam ta pracovní místa, která budou obsazena vzdělanými lidmi. Můžeme apelovat na soukromé firmy. Ale půjdou tam? Nejspíš nepůjdou, protože jim to nevyhovuje, není to pro ně v tuhle chvíli výhodné. Ale stát má v ruce jednu obrovskou sílu, kterou zatím nevyužívá nebo ji využívá jenom částečně, a to je to, že stát je velkým zaměstnavatelem. Stát je stabilním zaměstnavatelem a stát je zaměstnavatelem, který také rozhoduje o tom, kde ta pracovní místa jsou. A z toho vyplývá ten návrh, který jsme tady předložili. Opírá se o to, že v regionech dneska se propadá vzdělanost, tak chceme tam dostat kvalitní pracovní místa, dobře placená místa, stabilní pracovní místa, která budou generovat další hodnoty, které jsem zmínil. A chceme tam dostat také peníze. A nejefektivnější peníze, které tam můžou jít, jsou právě ty, které tam přijdou s platy, protože ti lidé budou určovat, které služby tam budou prosperovat, jaká kultura se tam bude provozovat a jakým způsobem tam budou vypadat školy. To je něco docela zásadního pro ten region. Nečekejme výsledek, který se dostaví během roku, dvou po tomto zavedení. Ono to bude trvat. Ale my bychom tady neměli přijímat zákony jenom na příští rok, dva. My bychom měli přemýšlet, jak tato země bude fungovat za patnáct, dvacet let a jak ji předáme svým potomkům, jak ji předáme těm politikům, kteří tady budou sedět po nás. Toto je zákon, který má ambici a poslání změnit tuto republiku v horizontu patnácti, dvaceti let, ale změnit ji zásadně - v tom, že jsem přesvědčený o tom, že i hrubý domácí produkt celé České republiky poroste, poroste díky tomu, že těm regionům pomůžeme tímto dlouhodobým způsobem, že lidé, kteří tam dneska jsou a třeba nepracují nebo pracují na špatně placených místech, tak prostě budou vydělávat větší peníze. Kolem sebe budou ovlivňovat lidi, kteří také tu vidinu úspěchu a možnosti, že můžou uspět, přenesou na další. A prostě ten potenciál a možnost růstu České republiky je v regionech. Pokud se k nim budeme stavět zády, tak na to všichni doplatíme. Doplatíme na to v ekonomice, doplatíme na to jako společnost, doplatíme na to i v bohatství celé republiky.
Není to vůbec nový nápad. Přiznám se, nejsme v tom originální. To, že se přesouvají některé centrální úřady, a jasně říkám: nejde o ministerstva, ta zůstávají v Praze, tak to, že se přesouvají některé centrální úřady, právě z tohoto důvodu je věc, která se děje už desítky let v zemích, jako je Švédsko, probíhá v Estonsku už druhé volební období. Najdete tyto změny v Norsku, kde stěhují úřady až za polární kruh, a kde mají předepsáno, že už žádný nový úřad nemůže sídlit v Oslu. Dějí se ve Velké Británii, kde Velká Británie má dokonce předpis, že do roku 2030 celá polovina státních zaměstnanců bude přemístě z Londýna do ostatních velkých měst ve Velké Británii. Celá polovina. Tady mluvíme v tom návrhu cirka o pěti tisících ze 40 tisíc zaměstnanců. Ani v České republice to není nový nápad. Už i tady se o tom uvažovalo v minulosti, když se zvažovalo třeba přemístění Báňského úřadu do Ostravy. To jsou věci, které tady už byly diskutovány, na plénum Sněmovny se však nedostaly. Vrátím se ještě k té mezinárodní zkušenosti. Stejně reaguje Německo, stejně reaguje i Evropská unie, když umisťuje někde některé své agentury do různých evropských zemí. Ale příklady toho, jak se přemisťují úřady právě proto, aby země byla zcelená, najdete třeba i v Mexiku, v Jižní Koreji. Prostě je to věc, kterou politici reagují na to, že rozdíly mezi centrem a regiony v celém světě se zvětšují. Ve Velké Británii dokonce toto snažení urychlili po brexitu, když právě po sobě viděli tu mapu, která byla černobílá ve smyslu remain anebo leave, prostě zůstat a nebo opustit Evropskou unii. Přesně bylo rozděleno, že centra hlasovala jinak než regiony. To roztržení společnosti je celosvětový trend, kterému musíme čelit. A toto je návrh, jak se k němu postavit.
Ten návrh, který je před vámi, já jeho konkrétnímu odůvodnění nebudu věnovat až takovou šíři, protože myslím, že je důležitá debata ve výborech, kam pevně věřím, že ten zákon pošlete. Debata o tom, jaké jsou možnosti regionů, co můžou nabídnout, debata o tom, co v těch regionech může být ve vzdělanostní struktuře poskytnuto za služby. Tento návrh je řekněme pracovní. Ano, jsou tam třeba dopravní úřady přesunuty do Pardubic. Máme tam Univerzitu dopravní, máme tam silnou fakultu a dává logiku, že Pardubice jsou tím dopravním centrem, jsou křižovatkou České republiky. Stejně tak dává samozřejmě Báňský úřad z mého pohledu logiku, aby sídlil v Ostravě. Dovedu si tam představit třeba i Státní fond životního prostředí, o který vím, že má Ostravský region zájem a který určitě dává smysl, aby v tomto místě byl. Protože to, co tam přinese, těch necelých pět tisíc pracovních míst, která jsem tady zmínil, tak není jenom to, že tam dvě a půl až tři miliardy dotečou na platech a že tam budeme mít o tolik těch vysokoškolských pracovních míst víc.
Ale ono to tam přinese i větší sounáležitost a pospojování společnosti a respektu ke státu. Protože už se bude hůř říkat, že něco vymysleli v Praze, že co zas odtud přišlo, co to je zase za pohromu. Oni vůbec nerozumí tomu, jak fungují regiony. Ale ti státní úředníci v tom místě budou i určitými vyslanci státní moci. A lidé uvidí v tom regionu, jak se tvoří ta rozhodnutí, že to není něco, co by spadlo z Marsu, ale že za tím je hromada práce, hromady debat, hromady podkladů. A že to nejsou vykouzlená rozhodnutí z rukávu, ale že to prostě má nějaký základ. Budeme tam mít ty "ambasadory" státní moci, kteří tu republiku prostřednictvím těchto mostů budou držet dohromady. Něco, co nesmírně potřebujeme.
Ten návrh mluví o 23 úřadech, které navrhujeme přesunout do jednotlivých krajských měst. Proč krajských měst? Protože jsou dostatečně velká na to, abychom tam našli tu vzdělanou pracovní sílu, aby zároveň poskytly dostatečné zázemí. A mluvíme o necelých pěti tisících pracovních míst, která by se z centra, v tomto případě z Prahy, přesouvaly do regionů. Možná vám to přijde jako obrovské číslo, ale já vám řeknu jiné obrovské číslo. Denně do Prahy dojíždí 180 tisíc lidí, denní příjezd do Prahy je 180 tisíc lidí. Co v Praze z toho je? Dopravní zácpy, obrovský tlak na ceny nemovitostí, totálně přepálené nemovitosti, které si málokdo může dovolit.
Taky když nějaká státní instituce v Praze hledá zaměstnance, má už dneska obrovský problém, protože ta cenová hladina nutí k růstu mezd a ty se samozřejmě promítají do růstu platů. A je hrozně těžké sehnat kvalitního zaměstnance do státní správy v Praze, protože ten trh je hrozně konkurenční. Plat, za který vám v regionu lidé budou vděční, protože tam ta cenová hladina je o kus nižší, tak v Praze není pro nikoho atraktivní.
Tento návrh tedy i s tímto předkládáme, aby to bohatství, které je dneska koncentrováno v centru - a je to naprosto přirozené a vždycky to tak bude, že Praha bude tahounem, že centrum bude tahounem, že bude tím nejbohatším, že bude místem, kde se koncentruje vzdělanost - to nikdo nemůže napadat a je to zcela přirozené a normální. To, co není přirozené a není normální, je to, že se ten rozdíl mezi Prahou, centrem, a regiony, tak rychle zvyšuje.
Je to tedy návrh, který má ambici pomoci celé republice. Pomoci v tom, aby držela dohromady, aby regiony přes platy byly bohatší, ale zároveň, aby tam lidé tlačili na kvalitnější vzdělávání, na kvalitnější služby, třeba i na kvalitnější kulturu, která tam může fungovat. Je to o tom, že když v centru, v Praze, ubude během příštích pěti let - tak je navržena odložená účinnost tohoto zákona - pět tisíc pracovních míst, tak Praha, troufnu si tvrdit, to ani nepozná. Když ale v Liberci přibude 300 nových míst, v Jihlavě 600 míst, tak to pro to město bude kvalitativní rozdíl. Můžete čekat, že tam stoupne počet abonentek v tamních divadlech, že to umožní tamním institucím úplně jiné plánování. A ta pozitiva, která to přinese do těch regionů, budou dlouhodobá a zásadní.
Já vás v tomto žádám - i za tu Prahu, které to neublíží, které si myslím, že to naopak prospěje v tom, že to přehřátí, které tady je, už je naprosto negativní i pro tu Prahu. I pro Prahu je problém ta doprava, kterou způsobuje těch 180 tisíc dojíždějících. A jenom pět tisíc vyjíždějících, které navrhujeme tady, je prostě zlomkem, který není problém naplnit. Já si myslím, že během těch pěti let, kdy je navržena účinnost, je velká šance, že v těch regionech se ta pracovní místa zaplní právě z těch regionů, že to nebude nutit ke stěhování. Ostatně ta mezinárodní zkušenost říká, že tak třetina až čtvrtina lidí se přestěhuje, zbytek se hledá na místě nový.
Ale že to přinese i třeba takovou pozitivní externalitu, že pokud z regionů odchází mladí lidé za prací do center, tak to vede třeba i k tomu, takové věci, které nás nemusí na první pohled nad tím napadnout, že tam starší spoluobčané, senioři, že nemají v době, kdy potřebují od někoho blízkého pomoc, tak prostě toho blízkého nablízku v tu chvíli nemají. Což vede k tomu, že jsou pak o to víc využívány sociální služby v těch regionech a zase stát nese náklady, které by jinak nést nemusel, když by takovýmto způsobem neroztrhával rodiny a komunity.
Takže prosím zvažte to, jestli byste tento návrh podpořili. Myslím, že debata může být a bude ve výborech široká. Já jsem na ni připraven, těším se na ni. Ale myslím si, že je to skutečně velice důležitý zákon, který podpoří regiony, ale který podpoří vlastně celou Českou republiku. Děkuji za nebývalou pozornost a těším se i na vystoupení, která tady zazní a hlavně na debaty na výborech.
Já vám děkuji.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
