Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Dovolte mi, abych se pokusil upoutat vaší pozornost zákonem o podpoře regionů. Tak by asi zněl ten název přesněji než ten, který je teď rozsvícený na tabuli. A možná ještě přesnější by bylo, kdyby zněl, že je to jediný skutečný návrh o podpoře regionů, který tady teď můžeme projednávat.

Vycházím z dat. Když se podíváte na Českou republiku, tak se nůžky mezi centrem a regiony neustále rozevírají. Rozevírají se v bohatství jednotlivých regionů, rozevírají se v zastoupení vysokoškoláků v jednotlivých regionech, rozevírají se v tom, kolik lidí čelí exekuci, kolik lidí je v dluhové pasti. Ty rozdíly mezi centrem a regiony jsou větší a větší. Naše republika se prostě rozpadá. Jsme rozdělenou zemí, kterou když porovnáte podle HDP na hlavu, tak zjistíte, že v centru je trojnásobné - ještě před deseti lety to bylo maximálně dvojnásobek ve srovnání s těmi nejslabšími regiony, a když se podíváte třeba na to, kolik je vysokoškolsky vzdělaných lidí v regionech, což samozřejmě vypovídá i o dostupnosti zdravotní péče, možnostech vzdělání, ale třeba i kultuře, tak zatímco Praha je někde přibližně u 40 %, tak třeba takový Karlovarský kraj je někde na 11, 12 %, což můžete na první pohled říct: No, a co, tak tam nejsou vysokoškoláci. Nic moc se neděje. Ale když se zeptáte například zdravotníků, lékařů, jestli jsou ochotni jít do těchto regionů dělat praktické lékaře, tak v 77 % jejich odpověď je, že by šli, že by šli rádi, finanční podmínky slušné, není problém se životním prostředím, ale ten problém je, že tam nenajdou práci pro svého partnera nebo partnerku. To je odpověď v 77 %, tak jak odpovídali. Je to nejčastější odpověď, nejčastější důvod proto, aby nevyšli do těchto regionů, a to vede samozřejmě k tomu, že ty regiony se dále propadají.

Propadají se v dostupnosti služeb, třeba i v dostupnosti zdravotní péče. Když se podíváte na to, jaké můžete už na základních školách dosáhnout, jaké kvality vzdělání můžete dosáhnout, tak když se podíváte na srovnávací tabulky, tak prostě Karlovarský a Ústecký kraj, žáci už na prvním stupni ve srovnávacích testech dopadají nejhůř. A to není proto, že by tam byli méně inteligentní, méně talentovaní lidé. A je to proto, že je tam kvalita vzdělání nižší než jaká je v centrech. A tady se podepisujeme nejhůř na své budoucnosti, jak vůbec můžeme, protože naše republika neoplývá nerostným bohatstvím, netěžíme tady diamanty, té ropy tady na jižní Moravě také tolik není, a to lithium byla spíš předvolební bublina než možnost k zajištění budoucích zásadních příjmů České republiky.

Česká republika bude prosperovat tak, jak budou vzdělaní její občané. Jak talenty, které v našich občanech jsou, jak dokážeme využít, jak je dokážeme naplnit, jak vzděláním dokážeme ten potenciál v lidech dát jím a prostřednictvím i celé společnosti. A dneska je přesně ta situace, kdy my v těchto regionech o talenty, o bohatství naší země, prostě přicházíme. A jeden z důvodů je samozřejmě ten, že pokud rodiče netlačí na kvalitní vzdělání svých dětí, protože sami kvalitního vzdělání nedosáhli a vlastně v něm ani nevidí úplně smysl, protože přeci se nějak uživí, on ten systém je spíš proti nim, než pro ně, dávky jim dorazí, a když jsou v dluhové pasti, proč by přemýšleli o nějaké zásadní změně v budoucnosti, stejně jak budou dělat, co budou dělat, z problémů se nevyhrabou, tak prostě netlačí na to, aby základní školy, ale i střední školy byly lepší, a aby jejich dětem dávaly lepší vzdělanou budoucnost.