Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane zpravodaji, vážená paní ministryně, já vystupuji s přednostním právem nikoliv proto, že bych chtěl mluvit nad deset minut, ale z důvodu, kdybych se náhodou trošku rozbředl v té diskusi, tak abych měl určitou rezervu.

Je zatěžko mluvit téměř na konci rozpravy z důvodu, že téměř vše podstatné z opozičního pohledu již bylo prosloveno, ale jedna věc, myslím, ještě dostatečně ne a k té se dostanu, a to je vytváření nejistoty v rámci stavebního práva. Nejprve na úvod, stanovisko poslaneckého klubu TOP 09 je jasné a trvalé. Chceme zrychlení stavebního řízení. Chceme chránit hodnoty životního prostředí, ochránit přírodu a krajinu. Chceme hledat shodu v území, chceme digitalizaci stavebního řízení. Ale chceme také nebyrokratické řešení, které nezatíží veřejné rozpočty a nebude spojeno s excesívními transakčními náklady. Podle toho budeme také v rámci těch nejkritičtějších pozměňovacích návrhů hlasovat. Nechci se podivovat nad tím, že těch pozměňovacích návrhů jsou desítky. To je u takto zásadní předlohy zcela běžné v rámci legislativního procesu. Ovšem co je trochu nestandardní a vzácné, je ta ohromná diskrepance mezi postojem vlády, koalice a mezi postojem opozice, kdy není úplně běžné, že by se opozice sjednotila, ať už opozice ryze pravicová, středová či mírně levicová na nějaké konkrétní věci a připravila tak kompletně a komplexně pojatý dokument, jako je to u tady toho návrhu. To není úplně běžné. Co to znamená? Čím je to způsobeno? Já myslím, že to je způsobeno tím, že vláda u takto zásadní systémové změny oslyšela mnohé hlasy a nesnažila se hledat dostatečnou shodu. Já rozumím naprosto právu vlády vládnout, právu vlády dělat systémové změny, ale musí tomu u takto zásadní věci, pakliže nechtějí vytvářet tu nejistotu, kterou jsem již předestřel, předcházet dostatečná diskuse. U toho návrhu si vzpomínám, jako kdyby to bylo včera, když se desítky akademiků a lidí z praxe ohradili vůči vůbec té přípravě návrhu v rámci LRV, nevypořádávání připomínek. To jsou naprosto zásadní připomínky, které prostě nebyly za tu celou dobu zohledněny a tlačilo se to a tlačilo se to a tlačilo se to.

Mým cílem dneska není obstruovat a snad věřit, že to přes třetí čtení Sněmovny neprojde. To si nemyslím, to nechci. Ovšem mám zato, ať už to hlasování bude dnes nebo v pátek, tak tím neskončí nejistota, co s tímto zákonem bude, ale myslím si, že tím ta nejistota začne. Protože když se podíváte na předkladatele pozměňovacích návrhů, toho komplexního pozměňovacího návrhu a na to, kdo předkládá tento návrh, vláda a politické strany, tak se tím vytváří nejistota u stavebníků a nejistota samozřejmě i v rámci státní stavební správy, jak to s tím zákonem vlastně dopadne, jestli ten zákon v této podobě vydrží po celou dobu legisvakance až do účinnosti předlohy, anebo nikoliv. A ty obavy budou naprosto důvodné, protože je-li tu tak zásadní rozpor od důležitých hráčů a stakeholderů u tohoto návrhu, tak se prostě nelze divit té případné další vládě, ať v ní bude sedět kdokoliv, že bude v této předloze chtít dělat změny. A to je právě ta nejistota, to je to, na co jsem chtěl poukázat. To tu dneska patrně nevyřešíme, protože bohužel, ač v těch našich pozměňovacích návrzích by se významná část těch věcí dala odstranit, těch chybných věcí, těch podstatných věcí, institucionálních věcí, se kterými máme problém v tom vládním návrhu a v tom komplexním pozměňovacím návrhu, který prošel hospodářským výborem, tak ale bohužel pro to asi ta politická podpora není. Hovořil-li jsem o té mimořádné shodě v rámci opozice, tak samozřejmě my jsme tu práci nevyložili vniveč a ten komplexní pozměňovací návrh a ty jednotlivé ideje a teze z něj jsme rozpracovali do jednotlivých dílčích pozměňovacích návrhů, ať už jde o úpravu otázek vyvlastnění, odstraňování černých staveb nebo digitalizaci, nebo například pořizování zrychlení změn územně plánovací dokumentace a samozřejmě o to institucionální pojetí. To tam stále zůstává.