Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení páni ministři, pan místopředseda Okamura mluvil nebývale dlouho - až bych řekl podezřele dlouho - ale nevadí, konečně jsem se dočkal.

Nejdřív krátká reakce k tomu, co tu zmiňoval pan místopředseda Filip. To, že se náš občanský - platný a účinný občanský - zákoník vrací v nějakých svých částech a v nějakých svých zásadách k obecnému občanskému zákoníku z roku 1811, je bezesporu pravda, ale to neznamená, že by to byly zásady, které jsou překonané, protože třeba v takovém Rakousku platí dodnes, v Lichtenštejnsku taky, a v tom Rakousku půlka z těch ustanovení nebyla novelizována.

A ještě další věc je to, že se inspirujeme - nebo inspirovali jsme se - těmi nejmodernějšími kodexy v současné době ve světě platnými. Takže to na úplný úvod
To, co tu zmiňoval pan Okamura, bylo ukázkové rétorické politické cvičení. Jistě asi nutné, ale věcně špatné. Tak pan místopředseda Okamura tady citoval něco o přísudcích, o přísudkové vyhlášce, která už je od roku 2013 nálezem Ústavního soudu, pléna Ústavního soudu, zrušena. Zcela mimo. Zmiňoval tu, že exekutoři mají milion. To se tak hezky šermuje v tý debatě. Milion. Ten exekutor bere milion měsíčně. Ale ať se jde zeptat těch exekutorů na malých úřadech, kolik berou. Vždyť bojujou velmi často o holé živobytí, nějaké měsíce mají ztrátové a o nějakém milionu si tak můžou akorát tak nechat zdát.

Zároveň tu pan místopředseda Okamura zmiňoval něco, na čem si myslím, že je postaven celý ten návrh. On totiž začal v tom projevu zaměňovat jistinu za dluh. On říkal, že dlužník splatí tomu věřiteli ten dluh, to, co si od něj půjčil. Ale to, co si od něj půjčil, není jenom ten dluh, nepůjčujeme si velmi často v rámci nějakých obchodně právních vztahů nebo spotřebitelských vztahů za dobré slovo, kdy nemusíte platit žádné úroky. Prostě ty peníze nějakým způsobem platíte. Ten dluh není jenom ta jistina. To je nutné oddělovat. To jsou i ty úroky.