Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, rozhodně do 10.30 moje vystoupení zvládneme. Nepředpokládám, že bych tady měl hovořit tak dlouho, ale některé podstatné věci chci určitě říct.

A začnu tím, že samozřejmě nikdo nezávidí vládě úkol sestavit rozpočet na rok 2021, sestavit ho uprostřed epidemie, poškozené ekonomiky, všech těch problémů, které pandemie přináší. To je velký úkol, velká výzva a zkouška a jsem si toho vědom. Současně ale samozřejmě platí, že před tuto zkoušku, před tuto výzvu nebyla postavena vláda, která by byla nějak zvlášť unavena z náročných reforem, z fiskálního úsilí. To tedy ani náhodou. Ta výzva a zkouška přišla po šesti a půl letech z rozpočtového hlediska určitě pohodlného vládnutí koalice ANO a ČSSD. Koalice si užívala každý rok vysokých ekonomických růstů a s nimi zhruba ročně stomiliardových transferů z kapes daňových poplatníků do správy ministryně financí a do státního rozpočtu.

A po těchto šesti a půl letech se už v zimě tohoto roku, a to je důležité, bylo to před příchodem pandemie, bylo to před tím vším, čemu čelíme, bylo to ještě v těch pohodlných časech, veřejné finance začaly rozpadat. Vzpomeňme si na to - únorový schodek rozpočtu byl 27,4 mld. korun, tedy bezmála tři čtvrtiny z těch celoročně plánovaných 40 mld. korun deficitu. A všechno to směřovalo k tomu, a znovu připomínám bez pandemie v dobrých časech, že za první čtvrtletí tohoto roku by vláda vlastně už zkonzumovala ten celoroční deficit, který si naplánovala. Takže kdyby nepřišla pandemie, tak v těchto měsících by už nepochybně všichni v naší zemi viděli, že vláda se chovala nerozumně, nezodpovědně, pokud jde o rozpočet, že ignorovala doporučení i varování opozice, ale taky například Nejvyššího kontrolního úřadu a dalších orgánů, které upozorňovaly na ty rozpočtové problémy, které upozorňovaly na to, že ta hostina pomalu končí a že z ní zbude velmi málo, nebo nic. Věci se ale vyvinuly jinak, všichni to víme. Tato situace jako by byla tou pandemií smazána a vláda dostala příležitost začít jinak, začít znovu, postavit se k tomu moudřeji. Nikdo by neřekl, že to vláda má lehké, neříkám to ani já, ale každý by uznal, že se o jiný přístup, o moudřejší přístup aspoň pokusila. A říká se, že selhání je příležitostí začít znovu tentokrát o něco moudřeji, připisuje se to Henry Fordovi, ale tady nevidíme žádný rozumnější nebo moudřejší přístup. Tohle není moudřejší rozpočtová politika. Toto je zachování té změny kurzu, jenomže teď už se ta rozpočtová loď řítí na útes a to, co tady vláda nabízí, je spíše "pokračujme v hostině, po nás potopa, však ono to nějak dopadne". A ono to dopadne jenom špatně. Na příští rok vláda plánuje deficit, a bylo to tady i řečeno, všichni to víme, 320 mld. korun. To je mnohem více, násobně více než v jakémkoliv roce, který následoval po té velké celosvětové ekonomické finanční krizi z let 2007 a 2008. A s výjimkou tohoto roku, letošního roku, roku 2020 nebyl dosud žádný deficit v krizovém, pokrizovém období v takové výši, jakou vláda plánuje na příští rok. A to není všechno. Podívejte se na ten výhled na další tři roky. To do toho taky musíme započítat a o tom musíme taky uvažovat. Já to jenom připomenu. Následující tři roky: 2021, 2022, 2023 naplánovala vláda dohromady dluh ve výši 826 mld. korun, tedy daleko víc než tři čtvrtě bilionu korun, prosím pěkně, bez toho letošního půlbilionového deficitu, bez letošního, na příští tři roky 826 bil. korun. Slyšíte to dobře - všichni, Sněmovna i občané. Takže když nás na jaře zastihne, nedej bože, nikdo si to nepřejeme, ale nikdo to ani nemůžeme vyloučit, třeba ještě jedna slabší vlna koronaviru, tak co se stane. V příštích třech letech podle této vlády uděláme deficit 1 bilion korun.

Já se ptám vlády, proč třeba na letošní rok nenavrhuje deficit v uvozovkách jen ve výši 200 mld. korun. A to číslo jsem si nevymyslel, nebo jsem si ho vymyslel stejně, jako si vláda vymyslela 320 mld. korun dluhu. Těch 200 mld. třeba doporučuje Národní rozpočtová rada . Jsou pro to nějaké důvody, aby ten deficit byl nižší? No samozřejmě jsou. A to je třeba deficit letošního roku. Vláda v letošním roce pravděpodobně nevyčerpá ten půl bilion, těch 500 mld. dluhu, který si naplánovala a který Sněmovna i přes náš nesouhlas, to připomínám, schválila. A k tomu se dočteme, že paní ministryně řekla, že nemá smysl dělat nějaké makroekonomické predikce.

Tak deficit na letošní rok je vlastně nereálný, na příští rok je to nějaké číslo, makroekonomické predikce nemá smysl dělat, tak se nám nikdo nemůže divit, nikdo se nám nemůže divit, že považujeme tento rozpočet, že je jako když ho někdo vyvaří z vody, že neodpovídá ekonomické realitě ani náhodou. A to samozřejmě není všechno. V tom státním rozpočtu se nepočítá s výdaji, které máme na stole, které navrhla sama vláda tím podivným způsobem. My tady se budeme zabývat základními parametry rozpočtu a za chvíli budeme schvalovat, asi příští týden se tím začneme zabývat, daňový balíček, který na příští rok přináší opravdu závažné změny do státního rozpočtu, pokud bude schválen. A zase připomínám tu absurditu a ta jenom svědčí o tom odpovědném, respektive neodpovědném přístupu. Do toho daňového balíčku přichází s pozměňovacím návrhem premiér, s jiným pozměňovacím návrhem první místopředseda vlády a ty pozměňovací návrhy, pokud projde ten pozměňovací návrh pana premiéra, tak mají obrovské dopady na státní rozpočet.