Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi k prvnímu čtení státního rozpočtu už jenom krátkou poznámku. Tak jak už bylo mnohokrát řečeno, všichni jsme tady napříč politickým spektrem schválili deficity státního rozpočtu, které se zvyšovaly. Někdo hlasoval pro menší, někdo pro větší a v této naprosto ojedinělé situaci, ojedinělé od roku 1989, si myslím, že na podporu ekonomiky ty věci, které jsme schválily, byly naprosto dobré a správné.

Na druhou stranu, jak už jsem řekl, je to ojedinělá situace a já jsem přesvědčen o tom, že je to tak ojedinělá situace, která přímo volá po nějaké inventuře výdajové stránky státního rozpočtu. Podle mě 30 let ty výdaje nikdo nekontroloval. Každá vláda dělala výdaje podle svých priorit, podle svých volebních programů. A já jsem přesvědčen, že je potřeba se na to znovu podívat. Některé potřebujeme ve 100 %, možná ve 150 %, některé ale jenom třeba v 50 nebo v 70. A samozřejmě je mi jasné, že když začneme teď tyto věci řešit, tak nám přinesou užitek třeba za tři roky. Legislativní proces trvá rok, rok to musí být v procesu ve státním rozpočtu, musí to fungovat a třetí rok teprve uvidíme výsledky. Ale já bohužel nevidím ani žádnou koncepci - koncepci restrukturalizace státního rozpočtu. A to mě mrzí. Kdyby vláda řekla, ano, letos je to tak, za dva roky to bude tak, za čtyři roky to bude tak a tolik ušetříme, abychom aspoň měli představu, že ty další generace nezadlužíme, tak si myslím, že se nám všem bude lépe usínat. Ale bohužel to vláda neudělala a výdajová strana rozpočtu zůstává pořád stejná. To znamená, já jsem ani nezaznamenal tu snahu někde něco, například na provozních výdajích, ušetřit.