Děkuji. Vážený pane předsedající, paní a pánové, já budu stručný, ale nechtěl jsem využívat faktické poznámky, protože chci hovořit trochu jinak, než tady byla zatím vedena debata. Ten samotný bod se jmenuje Vliv autoritativních režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému. Za prvé, neznám žádnou definici v českém právním řádu, jaký režim je autoritativní, jestli jsou to všechna království nebo jestli jsou to státy, kde mají prezidenti právo veta vůči parlamentu. Neznám.

A měli bychom to tedy stanovit, pokud bychom to chtěli. A ptám se, jestli takovým autoritativním režimem je například stát Singapur, kde za plivnutí na výlepovou plochu nebo na zem dostanete ránu holí. To je pravda, to je v jejich právním režimu. Dokonce jsme to... (Z pléna: A Írán.) Ano, Írán. Jistě je to velmi teokratický režim, kde ten největší vliv má šest soudců Ústavního soudu, jako u nás také 15 soudců Ústavního soudu může zrušit ústavní zákon, například o rozpuštění Parlamentu, který tady byl přijat v roce 2009, přesto byl zrušen - z politických důvodů, protože právní důvody tam neexistovaly. Takže to je jeden moment.

A na druhou stranu mě nenuťte, abych vyvrátil své právní vědomí a abych postupoval proti svému přesvědčení a proti tomu, čím se řídím dlouhou dobu v politice, a to je čl. 1 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který je od roku 1977 součástí českého právního řádu. Já se ho pokusím odcitovat jednoduše: Každý národ má právo na svůj politický režim a na využívání svého přírodního bohatství. Čili je to právo každého národa, aby si svůj politický režim udržel a formuloval, jako je právo českého státu, českého národa na to, aby vytvořil politický režim, kterému říkáme parlamentní demokracie, a zatím přes některé excesy v přijímání ústavních zákonů se nám podařilo parlamentní systém udržet, protože, jak jsem zmínil před chvílí, veto prezidenta tato Sněmovna může přehlasovat.