Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové,

máme před sebou vážný ústavní krok, a to je rozhodnutí o vyslovení důvěry vládě ČR. Je to věc, která má vždycky určitý specifický charakter, a v něm se bavíme nejen o důvěře, bavíme se o důvěryhodnosti, bavíme se o tom, nakolik ta důvěra má být bianko šekem. Bavíme se o tom, nakolik ona důvěra bude zavazovat jednotlivé členy vlády k tomu, aby před Poslaneckou sněmovnu předstupovali s návrhy, které jsou součástí programového prohlášení vlády.

Já své vystoupení rozdělím do částí, které bych mohl jednoduše nazvat, co ve vládním prohlášení je, co v něm není, a také poprvé pro KSČM co bylo, nebo nebylo akceptováno při jednání s vítězem voleb. A na závěr si dovolím říct věc, která se týká důvěry v jednotlivé ministry, ač to není předmětem jednání a hlasování o důvěře vládě, ale má samozřejmě velký vliv na to, jak se ten který politický subjekt zachová.

Ve vládním prohlášení je řada věcí, které souvisely s tím, nakolik politické strany oslovovaly ve volbách v roce 2017 jednotlivé občany ČR svými volebními programy. Můžeme říct, že se tam opravdu dostala řada věcí, které mají prioritu mezi občany, které občané opravdu požadovali, a já jsem tomu rád. Nevyčítám vládě, jestli to má třicet, nebo méně, nebo více stránek, ale posuzuji to tak, jestli vláda viděla určité preference občanů ČR v tom, co je tím hlavním problémem, který lidi pálí.

Jsou v něm ale i věci, které mě zarazily, protože o nich byla vedena dlouhou dobu diskuse, která svým způsobem končila na tom, že došlo v minulé Poslanecké sněmovně k určitému kompromisu, který ovšem ještě není dokončen vzhledem k tomu, že může do kompromisu vstoupit např. Ústavní soud. A přesto vláda se znovu pokouší některé věci ve vládním prohlášení předložit.