Ve středu 29. srpna 2018 byla ohlášena 6. schůze podvýboru ústavně právního výboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení. V polovině září má být návrh s připomínkami projednán, avšak podstatu problému předlužování nijak neřeší.

Schůze měla jediný bod programu a to Pozměňovací návrhy k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk číslo 71)

Ve sněmovním tisku se můžeme dočíst, že tak okázale zdůrazňované změny zákona se nedají považovat za ulehčení, nebo zpřístupnění institutu oddlužení  i osobám, které mají nižší příjmy, což je většina ekonomicky činné populace a jsou bez disponibilních prostředků.

Navíc zákon neřeší podstatu předlužování a počítá nadále s typickým a česky ojedinělým gigantickým příslušenstvím pohledávek, která převyšují mnohonásobně jistinu, tedy samotný původní dluh.

Nedostupnost možnosti oddlužení pokračuje i po změnách v § 395, kde se vkládá nový odstavec, který praví: ”Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže výše pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů přesahuje tisícinásobek existenčního minima podle zvláštního právního předpisu. To neplatí, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které tito věřitelé při oddlužení obdrží, dosáhne alespoň 30 % jejich pohledávek, ledaže souhlasí i s plněním nižším.