Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové,

také já pokládám předkládanou novelu za jednu z nejvýznamnějších legislativních změn ve školství za poslední dekádu. Ve svém vystoupení bych ji také zčásti rád zasadil do širšího kontextu vývoje českého vzdělávání a potřebnosti těchto změn, které, několik z nich, následně krátce okomentuji. Mezi největší výzvy českého školství patří podle všech studií nerovný přístup ke vzdělávání na základě socioekonomických faktorů. Nejhorší situace je poměrně logicky v regionech s velkým počtem sociálně vyloučených lokalit, jako je třeba Karlovarský kraj. Například v ORP Kraslice je téměř 10 % dětí, které nedokončí povinnou školní docházku, v ORP Sokolov dosáhli žáci při testování v páté a deváté třídě jednoho z nejhorších výsledků v České republice.

Karlovarský kraj zároveň patří k těm, kde je nejnižší podíl aprobovaných učitelů ve sborovnách základních škol, v nichž jsou zároveň v průměru nejstarší učitelé v celé České republice. Tuto statistiku zde zmiňují proto, že to budou právě školy a zřizovatelé, nejen v Karlovarském kraji, které nebo kteří budou ze schválení předkládané novely nejvíce profitovat. Já zmíním u jednotlivých vybraných opatření, proč tomu tak bude.

Druhým zásadním problémem, už tady zmínil tu věc pan ministr, je značná fragmentace naší vzdělávací soustavy. Já tady mám pár čísel, máme u nás 4293 základních škol, z nich zhruba čtvrtina nebo více než čtvrtina má méně než 50 žáků. Tyto školy spravuje 2663 zřizovatelů, a není proto překvapením, že v obou zmíněných kategoriích je to nejvíce na obyvatele v celé Evropské unii.