Ministři často překračují své kompetence. není žádnou výjimkou, že ministr řeší návrhy, které mu věcně nepřísluší s ohledem na jeho rezort.

K tomu dodávám citaci článku z Parlamentních listů ze dne 21.5.2019:

„Ministerstvo spravedlnosti již navrhlo řadu kroků, které mají zlepšit aktuální situaci v oblasti výživného. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová dnes na její žádost přijala šéfku resortu práce a sociálních věcí Janu Maláčovou. Ministryně Benešová své vládní kolegyni připomněla, že končí meziresortní připomínkové řízení ke zmíněné novele, a požádala, aby resort práce podpořil materiál Ministerstva spravedlnosti.

Původně měla být novela předložena společně s MPSV v jednom balíčku s dalšími návrhy, které mají pomáhat rodinám a podpořit prevenci a řešení konfliktů mezi rodiči ohledně výchovy a výživy jejich dětí. Vzhledem k tomu, že příprava zákona o zálohovaném výživném časově prodloužila, rozhodlo se Ministerstvo spravedlnosti aktivně jednat a předložilo vlastní, již finálně vypracovanou novelu věnovanou čistě posílení vymáhání výživného samostatně.“

Tolik citace. Z textu jednoznačně vyplývá, že se nová ministryně začíná kompetenčně vměšovat do oblasti sociální a řeší návrh zákona, který spadá do kompetencí MPSV. Přitom ale sama ministryně spravedlnosti absolutně neřeší to, co jí ukládá zákon a logická kompetence a věcná příslušnost. Neřeší exekuce, které jsou plně v kompetenci právě Ministerstva spravedlnosti a ministr by měl věnovat svoji péči především svému resortu a nevměšovat se do kompetencí svých kolegů, pokud má v rámci jeho resortu až tak vážné nedodělky a nedostatky, že se díky exekučnímu systému v ČR blíží ekonomická katastrofa v důsledku dlouhodobě neřešeného problému exekučně půjčkového a vymahačského průmyslu v České republice.