Letos jsem si všimla několika zajímavých komentářů vyznamenaných osobností (podívejte se na www.ceskahlava.cz). Několik jich mířilo k potvrzení toho, jak dlouhá musí být snaha, která posléze vede k úspěchu. Dr. Ilona Müllerová hovořila o svých více než dvaceti letech s elektronovým mikroskopem. Řada vyznamenaných děkovala - vedle rodin a kolegů - svým učitelům. Opět je to pohled na desítky let. A byla zde řeč i o významu základního výzkumu, bez kterého by výzkum aplikovaný nemohl existovat. A zase jde o desítky let.

Během celé akce jsem několikrát pomyslela na to, jak debatujeme v koaličních jednáních o rozpočtu. Ten nejprve obsahuje jeden rok. Jistě, i nějaký výhled na roky následující se do našich koaličních debat dostane. Ale legislativní perioda trvá jen 4 roky. Měli bychom s pokorou pomyslet na ty, kteří se své úloze věnují i oněch zmíněných 20 let. A neměli bychom jejich snahu problematizovat výkyvy v rozpočtu vědeckých institucí. Nic proti reformám také vědeckých struktur. Ale výzkum se nedá odložit nebo posunout o rok, či o dva. A naše společnost žije vzdělaností a jejím uplatněním. Jen je výsledek v jiném časovém horizontu než roční rozpočet či legislativní perioda.