Děkuji. Ještě jednou. Ctěná sněmovno, nejdříve mi dovolte, abych vám všem poděkovala za to, že jste tento návrh zařadili, vlastně předřadili před některé další poslanecké návrhy či jiné návrhy zákonů. Děkuji za všechny předkladatele tohoto návrhu zákona, kteří jsou téměř ze všech poslaneckých klubů Poslanecké sněmovny.
Na projednání tohoto návrhu skutečně čekají lidé se zdravotním postižením, ale i jejich zaměstnavatelé. Návrh je směřován k těm, kteří i přes nepřízeň osudu, přes své zdravotní postižení se snaží být platní, pracovat alespoň tak, jak jim jejich postižení dovolí. To bohužel není přes úsilí těchto lidí, které skutečně lze jenom obdivovat a kterého je potřeba si velmi vážit, to není vždycky možné, aby pracovali na sto procent srovnatelně s lidmi bez těchto hendikepů. Velká část lidí, kteří jsou zaměstnáváni na chráněném pracovním trhu, mají přiznán druhý či třetí stupeň invalidity.
Ekonomická stabilita zaměstnavatelů těchto lidí je proto do vysoké míry zcela závislá na státním příspěvku poskytovaném Úřadem práce České republiky podle § 78 zákona o zaměstnanosti. A zde je tedy problém, který tato poslanecká iniciativa, náš poslanecký návrh se snaží řešit. Za poslední tři roky vzrostla minimální mzda o 4 200 Kč v průměru. Příspěvek ale na zaměstnávání lidí se zdravotním postižením takto nevzrostl. Konkrétně minimální mzda od roku 2015 u osob se zdravotním postižením, s invalidním důchodem prvního a druhého stupně vzrostla o 6 200 Kč. Ve třetím stupni to bylo dokonce o 8 200 Kč. Snažili jsme se, aby to tak bylo. A myslíme si, že je to správné. Ale musíme vědět, že to představuje zvýšení minimální mzdy o 103 %, resp. 205 % u toho třetího stupně, kdežto limit příspěvku na zaměstnávání lidí se zdravotním postižením od roku 2015 se zvýšil jenom o 30 %. Tato disproporce je dnes již natolik veliká, že hrozí, že firmy zaměstnávající osoby se zdravotním postižením by musely snižovat počty svých zaměstnanců.
K tomu chci připomenout, že pro lidi s hendikepem je pracovní aktivita nejen zdrojem obživy. Tak jak to víme od těchto lidí, a vykládal to i pan Krása, šéf Národní rady lidí se zdravotním postižením, je práce, pracovní aktivita, byť na nějaký zkrácený úvazek, současně pracovní rehabilitací, současně sociální terapií. Je tedy v zájmu společnosti zaměstnávat lidi se zdravotním postižením, vytvořit jim podmínky, aby i přes svůj hendikep zaměstnáváni být mohli. K tomu se také současná vláda zavázala při jednání tripartity na začátku tohoto roku současně s dohodou o navýšení minimální mzdy.
Zde musím ještě připomenout, že od 1. 1. 2019 došlo nařízením vlády ke zvýšení minimální mzdy z 12 200 na 13 350 korun. S respektem k této dohodě v tripartitě, kterou připomínám, navrhuji nebo navrhujeme proto zvýšení příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce o 800 korun, tj. ze současných 12 000 na 12 800 korun. Předpokládané dopady na státní rozpočet, pokud by zaměstnavatelé uplatnili nárok na navýšení po celý rok a u všech lidí, které takto mají zaměstnané, by bylo přibližně 557 mil. Kč. Je potřeba připomenout zase nebo říci, že velká část z těch lidí nepracuje na plné úvazky, ale na zkrácené, takže při přepočtení úvazku na plné úvazky by to znamenalo asi 336 mil. Kč. Pokud návrh schválíme ještě v tomto roce, a nabude tedy návrh zákona účinnosti od 1. 1. 2020 a zaměstnavatelé budou moci uplatnit navýšení za 4. kvartál tohoto roku, bude se letos jednat o jednu čtvrtinu této částky.
Ještě k tomu opět chci doplnit, že tento státní příspěvek pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením jde v podstatě na jejich mzdy. To znamená, že se část tohoto příspěvku vrátí státu zpět na odvodech a pojištění, a ten zbytek stát ušetří na podporách v nezaměstnanosti a sociálních dávkách, které by musel stát vyplatit, pokud by nám osoby se zdravotním postižením zůstaly nezaměstnané. To je ekonomická úvaha. Já ale věřím, že Sněmovna, vážené kolegyně, vážení kolegové, bude uvažovat i v těch kategoriích podpory lidí, těch, kteří to nejvíce potřebují, lidí s hendikepem.
Protože se již nyní hovoří o dalším navýšení minimální mzdy, měli bychom ale také zvážit, zda bychom neměli vytvořit valorizační mechanismus, který by zajistit stabilitu zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Nebylo by asi dobře, abychom příští rok začínali celou debatu od znova a hledali cesty, jak zaměstnávání lidí se zdravotním postižením opět podpořit.
Jak jsem již řekla na začátku, firmy, které zaměstnávají lidi se zdravotním postižením, a i tito lidé, a věřte tomu, že jsem s mnohými z nich mluvila, čekají na tuto podporu, protože se skutečně obávají, že jejich zaměstnavatelé to neunesou a museli by omezovat počet svých zaměstnanců. Čekají na to, aby tento návrh zákona byl schválen co nejdříve. Oni na to již čekají vlastně celý rok. Budu proto v rozpravě navrhovat zkrácení lhůty k projednání ve výboru na 30 dnů.
Dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji vám všem za předkladatele za pozornost, kterou věnujete tomuto návrhu, a prosím o podporu. Děkuji.
PaedDr. Alena Gajdůšková
Psali jsme:
autor: PV
