To navýšení podpory projednávané nyní poslanci by mohlo zachovat současná pracovní místa pro tělesně postižené i do budoucnosti. Pokud zůstane současný stav, mnoho z těch míst bude zrušeno. A škody nastanou minimálně dvojí.

První jsou již zmíněné finanční. Méně míst = více nezaměstnaných. Tak jednoduché to je. Na tom v důsledku určitě neušetříme. Celkové náklady na jedno pracovní místo pro zdravotně postiženého, tedy příspěvek na jeho mzdu plus příspěvek zaměstnavateli na provoz, budou i po navýšení, které prosazuji, méně než 70 procent částky, kterou bychom stejnému člověku vyplatili jako nezaměstnanému nebo kolik by nás stál v sociálním systému. Takže když ta místa necháme „padnou“, bude to stát veřejné finance zhruba o tu skoro třetinu víc, než kolik ušetříme na dotacích.

Druhé škody lze nazvat jako lidské. A ty jsou daleko podstatnější. Možná mi někteří nebudete věřit, ale spousta lidí má potřebu pracovat, potřebu být užitečný. Jejich pracovní místo není jenom zaměstnání. Je to i sociální terapie, smysl života, pro mnohé i svého druhu rehabilitace. „Nevím, co bych jinak dělala, kdyby toto skončilo,“ řekla mi paní prodávající ve stánku na Hostýně výrobky chráněné dílny.