Jiné zvyky, odlišná náboženství, návyky, povahy, či různé kulturní kořeny nemusí vždy vyvolávat konflikty a sociální bouře, ale mohou být pro společnost v mnohém přínosné. Důkazem toho je začlenění příslušníků vietnamské národnosti do české společnosti.
Proč to připomínám právě teď? Prvním důvodem je aktuálnost a třaskavost tématu soužití různých kultur v současné Evropě. V zemích starého kontinentu plní stránky nejčtenějších deníků polemiky o postoji k muslimské kultuře a její přítomnosti v Evropě. Vietnamci u nás ani zdaleka nevzbuzují takové vášně.
Dalším důvodem, proč o tom zrovna teď mluvit, jsou oslavy pětašedesátého výročí navázání diplomatických vztahů s Vietnamem. Při této příležitosti dnes přivítáme zástupce vietnamské diplomacie na slavnostním ceremoniálu v Poslanecké sněmovně. V této souvislosti je dobré připomenout, že bez ohledu na politická zřízení byla tato spolupráce vždy pro obě země přínosná a obešla se bez roztržek nebo diplomatických konfliktů.
Jak už jsem zmínil, vzájemné vztahy našich zemí s sebou přinesly také něco v našich poměrech značně neobvyklého – totiž vytvoření rozsáhlé nové menšiny. Odhaduje se, že v současnosti v ČR žije přes 65 tisíc Vietnamců. Ti dokonce získali v roce 2013 oficiální statut národnostní menšiny. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy se tato komunita rozrůstala a vytvářela, tedy v době, kdy byly hranice tehdejší Československé socialistické republiky téměř nepropustně uzavřené, byl jakýkoliv typ přistěhovalectví pro nás nepředstavitelný.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



