Kdybychom se snažili rozklíčovat onu šedou strukturu (a teď už se pouštím do vlastních úvah), tak bychom nalezli několik vrstev. První vrstvou je strach postavit se proti všeobecnému, právě vládnoucímu názoru. A dokonce lidé, kteří by měli být těmi kormidelníky a kteří by měli loď neboli stát vést do bezpečných vod, ačkoliv vědí, že všeobecně vládnoucí názor je zhoubný, tak se bojí proti tomu svým rozhodováním postavit. Takže jsou ve vleku něčeho, s čím vnitřně nesouhlasí a ze zbabělosti to podporují. Tak funguje vlastně hlasování v Evropském parlamentu.

Europoslanec, generál Blaško, mi povídal, že občas hovoří s poslanci, kteří v osobních rozhovorech kritizují vše, co se v Bruselu ukuchtí, že to považují za čiré šílenství, ale tito lidé, zvláště z lidovecké frakce, nakonec hlasují pro ony šílenosti.

Další vrstvou jsou globální firmy a banky, které jsou faktickými vládci západních společností. Vlády jsou mnohdy pouze vykonavateli jejich vůle. Zde se musím ovšem zastavit, že někdy se jejich vůle fakticky obrátí proti nim samotným. Zabrousím do historie. Německý kapitál podporoval ruského revolucionáře Vladimira Iljiče Lenina a americký Lva Trockého s cílem rozbít jediný globálně silný slovanský stát – Rusko. Opak se ovšem stal realitou. Po Leninově smrti nastoupil Stalin, a ten se svou příslovečnou tvrdostí nejenže nedopustil rozbití Ruska, ale naopak po porážce Hitlerovského Německa rozšířil toto impérium ještě o své středně a východoevropské satelity.