Valentin, kterému platí tato připomínka, je pravděpodobně biskup z Terni, který žil ve 3. století a na konci 60. let byl pro svou křesťanskou víru umučen. Úcta k tomuto muži se dostala už ve 4. století do Říma. V křesťanské tradici je chápán jako patron mládeže a šťastného sňatku. Avšak od středověku se se sv. Valentinem setkáváme rovněž jako s ochráncem proti epilepsii a moru a proti nemocem spojeným s motorickými poruchami a pády.

Zvyk milovanému člověku v tento den něco darovat, se odvozuje mimo jiné i ze životopisu tohoto světce. Biskup Valentin měl obdarovávat mladé páry pestrými kyticemi ze své zahrady. Římským mužům pak přitom údajně radil, aby zůstali raději doma u své ženy, než aby táhli do války. 14. února roku 268 nebo 269 byl proto za římského císaře Klaudia popraven.

Z Anglie pochází starobylý zvyk zasílání anonymních milostných dopisů v den sv. Valentina. Ve Francii a Belgii a později také v Americe se zase vyvinul obyčej "voleb Valentina a Valentiny" roku. Dalším z pěkných zvyků, které památku sv. Valentina provázejí, je obdarovávání dívek a žen květinami, které jsou výrazem vzájemné úcty a lásky.

Zajímavé je, že kořeny tohoto obyčeje sahají daleko do minulosti. Již ve starém Římě se 14. února slavil den bohyně Juno a pastýřského boha Luperca, kteří byli považováni za ochránce manželství a rodiny. Ženám v rodině byly toho dne dávány květinové dary. V hanzovních městech míval Valentinův svátek ještě jeden docela jiný význam. Cechy mořeplavců, kupců a řemeslníků i jiná bratrstva se 14. února scházely ke společnému stolování.