Také jsem hrál v kapele, kde jsme měli jiné politické názory, ale abychom kvůli tomu někoho vylučovali, to nás ani nenapadlo

V těchto dnech probíhá poměrně nechutná záležitost týkající se vyloučení Oto Klempíře z kapely J.A.R. Proč nechutná? Protože normální je, když lidi mají různé politické názory. Každý má právo kandidovat za politickou stranu nebo hnutí a na základě toho nesmí být diskriminován například v práci. Víme, že se tak často neděje, to je bohužel problém dnešní doby. Oto Klempíř byl hlavní postavou známé kapely J.A.R. a letos se rozhodl kandidovat za politickou stranu Motoristé sobě v Plzeňském kraji do Poslanecké sněmovny. Na tom není nic zvláštního, spousta zpěváků, herců i dalších slavných osobností to v minulosti udělalo, jak do sněmovny, tak i do senátu. Někteří byli úspěšní, například horolezec Leopold Sulovský, herci Vítězslav Jandák či Tomáš Töpfer, nebo zpěvák Michal Prokop. Jiní naopak neuspěli a utrhli si svými výroky z ostudy kabát, jako například brankář Dominik Hašek. Jít do toho je zkrátka riziko, které se nemusí vyplatit. Politická strana Motoristé Sobě je poměrně nový subjekt, který se zatím ve sněmovně nemohl projevit, protože tam zkrátka není. Oto Klempíř tedy rozhodně nemá nic jistého a do sněmovny se dostat nemusí. Ostatní členové kapely J.A.R. se však rozhodli, že s ním v takové situaci koncertovat nebudou.

Přijde mi to jako muzikantovi (i když samozřejmě na daleko nižší úrovni, než Oto) velmi hloupé. Sám jsem byl členem kapely dlouhých 15 let, byli jsme 4 a jednalo se o poměrně úspěšnou revivalovou skupinu, se kterou jsme objížděli celou republiku a občas i Slovensko. A jak to bývá, měli jsme jiné a s některými členy kapely dokonce opačné názory. Z toho pak vyplývalo občasné špičkování, že jeden či druhý to nemá v hlavě v pořádku, když má rád takové a jiné politiky. Zkrátka naše opačné politické názory vedly jen k zajímavým diskuzím, nikdy ne k hádkám. O to raději jsme byli, když jsme se často v některých věcech shodli. Zejména kapelník Ondřej se snažil vždycky o věcnou diskuzi a dobrou náladu, v podstatě se řídil slovy francouzského filosofa Voltaira: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat“. Je to tedy o toleranci, o které je vlastně celá demokracie. Ale není o ní lidová nebo liberální demokracie. Všimněte si, že většina demokratů se Voltairem řídí, naopak liberální demokraté ostatní nálepkují hanlivými názvy a nechtějí s nimi ani diskutovat.