Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Já se přiznám - pardon, vážené dámy, vážení pánové - já se přiznám, že jsem trošku překvapený tady z té diskuse, protože jsem měl za to, že navrhneme vrácení do druhého čtení a vrátíme a tady tu diskusi povedeme na výboru. Přesto zaznělo několik věcí, na které bych chtěl zareagovat.

A to hlavní - mně se prostě nelíbí to falešné dilema, které je podsouváno, že kdo je tady proti návrhu na povinný podíl českých produktů nebo českých potravin v obchodech, tak je nepřítel českých zemědělců a fanoušek zahraničních řetězců. Já si myslím, že Piráty lze podezírat z čehokoliv nebo z řady věcí, ale rozhodne ne z toho, že bychom byli fanoušky zahraničních řetězců.

To, co nám na tom vadí, tady na té politice čučche, je to, že my místo toho, abychom se podívali na problémy, které zemědělci mají, tak prostě rovnou přispěcháme s nějakou regulací, kdy natvrdo nařídíme takovouhle věc a tváříme se, že tím jako vyřešíme problémy. A já bych byl rád, když chceme pomoct našim zemědělcům k tomu, aby produkovali levněji, aby byli více konkurenceschopní, tak ta základní věc, která by se měla řešit, o které bychom měli debatovat, je položit si otázku, jestli všechny ty požadavky, jako jsou různé evidence, vyplňování tabulek a všechny ty kontroly, jestli je to skutečně potřeba, jestli tohle není věc, která naše zemědělce brzdí od práce, která jim bere čas, bere energii a samozřejmě v řadě případů i stojí peníze. Tímhle bych začal. Chceme pomoct zemědělcům, tak je prostě nechme dělat tu jejich práci. Já chápu některé věci, nad některými věcmi je potřeba mít kontrolu, některé věci po nás chce i Evropská unie, tomu všemu rozumím, ale jsem přesvědčený, že velká část toho, co po těch zemědělcích chceme, jsou totální nesmysly.