Veřejnoprávní média jsou přežitek

Svéprávní občané žijící ve svobodné společnosti nepotřebují státní televizi. Digitalizace televizního vysílání nabídla lidem kvantum nových stanic, které svými žánry pokrývají celé spektrum od sportovních přenosů, přes diskusní a zábavné pořady, až po vzdělávací dokumenty. Ostatně například vysílání Primy ZOOM je dnes mnohem více vzdělávací než vysílání ČT1 - obzvlášť, když tam běží třeba Sex ve městě. Ani sportovní přenosy v podání ČT se už nedají poslouchat, protože prznění příjmení zahraničních sportovkyň koncovkou -ová tahá za uši.

Veřejnoprávní média nejsou nenahraditelná ani v případě ohrožení obyvatel. Soukromé stanice mají už dnes ze zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání povinnost poskytnout v naléhavém veřejném zájmu státním orgánům a orgánům územní samosprávy na jejich žádost vysílací čas pro důležitá oznámení (zdroj: Zákon č. 231/2001 Sb., § 32, odst. (1), písmeno k)

Rozhodně tím nechci vyvolat privatizační šílenství, kdy se bude stát nebo města zbavovat podílů ve strategických společnostech. Jako velkou chybu spatřuji privatizaci vodárenské a kanalizační infrastruktury, stejně tak privatizaci nerostného bohatství za hubičku. Nicméně televizní a rozhlasové vysílání rozhodně není tento případ.

Koncesionářský poplatek je výpalné

Tyto zcestné poplatky musí podle zákona platit každý vlastník přijímače bez ohledu na to, jestli na veřejnoprávní média kouká, či nikoliv. Jejich výše přitom není zrovna nízká. Mnoha lidem seberou z peněženky oba veřejnoprávní molochy více, než kolik zaplatí například za obuv, kterou mají na nohách celý den. Za 10 let byste si za tyto vyhozené peníze mohli koupit krásné horské kolo, nebo ojeté auto. Nechal bych proto na každém, jak oněch 2160 korun ročně utratí.

Výběr poplatků obou veřejnoprávních médií je poměrně nákladný. Například před lety svěřilo vedení ČT výběr poplatků soukromé firmě. Hodnota zakázky byla "pouhých" 1 060 000 000 Kč a prý se měla vyplatit. Způsob výběru poplatků je však častokrát za hranou slušných mravů. Známý je případ, kdy advokát zastupující ČT rozeslal výzvy k zaplacení pokuty zcela nevinným lidem a ještě jim hrozil soudem. Například sedmdesátileté důchodkyni z Brna, které vymahači napsali, že do patnácti dnů má zaplatit za to, že “vyrábí, prodává nebo opravuje televize".