Zejména v zahraniční politice jedná často jinak, než deklaruje ve svých prohlášeních, určených sluchu českého občana.
Během svého působení v politice jsem se vždy snažila, aby má politika byla čitelná a všem srozumitelná. Tak totiž chápu to, jak by měla činnost politika vypadat. Slova  a činy by měly být stejné před volbami, ve volebních kampaních, i po volbách, myslím-li to s naším občanem upřímně. Mělo by to být samozřejmostí, ale bohužel není. A coby ukázkový příklad uvedu právě Andreje Babiše, on je prototypem politika dvojí politiky.
 Pan premiér rád před svými občany „bojuje“ za české národní zájmy a jednotu V4, současně však často předvádí velice servilní a podbízivou politiku směrem k Bruselu. Podpora Marakéšské deklaraci, Istambulské úmluvě či paktu OSN o migraci hovoří  jasně! 
Babiš často svou podporu bagatelizuje tvrzením, že se jedná o symbolickou podporu, která Českou republiku k ničemu nezavazuje. Nač tedy tyto dokumenty vláda pod jeho vedením podepisuje či schvaluje? Nemají spíše tato jeho prohlášení uchlácholit naše občany?

Panu premiérovi není ani trochu trapné fotit si „selfíčka“ s Viktorem Orbánem při jeho návštěvě Prahy, zatímco jeho europoslanci za ANO přijímají deklarace, které vyhrožují či odsuzují Maďarsko. Vzápětí se nad tím na oko pozastavuje a „rozčiluje“, aby v následujících volbách udělal z těchto lidí znovu kandidáty a z Dity Charanzové dokonce lídryni celé kandidátky. Díky tomu se stala místopředsedkyní Evropského parlamentu a může vesele vykazovat národní vlaječky ze stolků vlastenecky orientovaných europoslanců. Existuje snad větší důkaz schizofrenního chování pana Babiše?
Pan premiér mnohdy argumentuje tím, že rozhodující je to, co se odehraje a schválí na domácí scéně. Tak nějak nám ale zapomene říci, že díky Lisabonské smlouvě jsou některá unijní nařízení nadřazena zákonům České republiky a tak je musíme zahrnout do našeho právního řádu. A opět tak trochu ztrácí paměť, jelikož občanům opomene říci, že tato nařízení musíme zavádět i díky hlasům jeho europoslanců.

Zvláštní kapitolou je pak působení eurokomisařky Jourové, vyslané do této pozice hnutím ANO, která zcela neomaleně vyhrožuje našemu spojenci z „V4“ Polsku, v souvislosti s reformou  polské justice. Ale pan premiér opět ve stylu ,,já nic, já muzikant“.