Děkuji moc, vážená paní místopředsedkyně, za slovo, já budu velmi stručný.

Superdávka totiž má několik problémů. Jak říkala tedy moje ctěná kolegyně Jana Hanzlíková, my skutečně budeme podporovat naše pozměňovací návrhy, ty, které dala ona za náš výbor pro sociální politiku, i ty, které se nám zdály, že mají nějakou logiku. Co se týká samozřejmě toho, proč takhle represivně přistupujeme tady touto superdávkou k občanům České republiky, my na jednu stranu skutečně souhlasíme s obecnými principy, je tam určitá racionalita toho návrhu, nicméně já mám obavu, abychom nevylili z vaničkou i dítě, a řeknu za chvíli proč. 

Snižování dávky jako tlak - třeba - na nalezení levnějšího nebo kvalitnějšího bydlení totiž nemůže být nikdy úspěšný, protože klienti, proti kterým tady tato superdávka cílí, tak vlastně nebydlí draze a nebo nekvalitně v těch bytech ze své vůle, oni totiž nemají jinou volbu, protože trh s byty je prostě pro ně jednoduše uzavřený, není dostupný. Bez navazujících programů obcí podporovaných státem je pouze dalším problémem, který klienty povede ne z bezvýchodné situace, ale naopak do bezvýchodných situací. 

Ti z měst a oblastí, které nabízejí nějaká pracovní místa, mají nějakou infrastrukturu, se mohou odstěhovat do oblasti samozřejmě s levnějším bydlením, ale bez možnosti nebo s omezenou možností pracovat a starat se o děti. Povede to tedy k exodu do míst, kde není práce, a tím pádem k rozrůstání vyloučených lokalit. Počet příjemců dávek ani jejich výše se tím pádem nesníží, přesně naopak, vzroste, nedostatek financí na bydlení bude muset být sanován dávkou - třeba - mimořádné okamžité pomoci, to znamená, dávkami v hmotné nouzi, anebo povede samozřejmě k nějaké jiné jejich dávkové úpravě. To může být slabým bodem celé té superdávky, protože my nevíme ještě doposud, co to udělá samozřejmě v samotné praxi, a nevíme to ani díky důvodové zprávě, ke které se dostanu.