Vážený pane předsedající, vážená paní vicepremiérko, kolegyně a kolegové, pane ministře,

omlouvám se, chtěl jsem pozdravit všechny, kteří tady jsou. (Ministryně financí hovoří z vládních lavic mimo mikrofon.) Ano, děkuji, ale nechci se nechat vyvést v tuto chvíli z míry, protože bych do toho rád přinesl nový pohled.

Chtěl bych vám říct, že dnešní jednání mě velmi potěšilo. Možná vás to překvapí, ale velice mě potěšilo, zvláště jeho začátek, a to první dvě hodiny, protože první dvě hodiny jsme tady sice my v Poslanecké sněmovně měli jakoby přerušený čas a zdálo se, že nemáme co dělat, ale vedlo se jednání. A já musím říct, že jsem přesvědčený o tom, že to, co nás čeká ode dneška až do voleb a ještě po volbách, je právě to jednání. A děkuji všem, kteří jednali. Nemyslím si, že když se začalo opravdu, a beru to jako velice seriózní a první vážné jednání koalice s opozicí, když to bylo skutečně první, tak si nemyslím, že musí zákonitě skončit dobrým výsledkem. Ale znovu říkám, že je důležité toto jednání bez ohledu na to, zda schválíme, nebo neschválíme prodloužení nouzového stavu. Totiž ten pohled, který vám chci říct, je pohledem z kraje, protože já jsem v Jihomoravském kraji poslední poslanec, který je tam od začátku, od toho prvního dne, co Jihomoravský kraj vznikl, nebo vlastně předtím ještě Brněnský, až do dnešního dne. A ten pohled z kraje je takový, který by vás mohl obohatit. A proto říkám, že vítám ta jednání a doufám, že ta jednání k něčemu povedou, protože ta jednání se musí vést bez ohledu na to, jestli bude nouzový stav, nebo nebude.

A tady vám chci říct zcela zodpovědně jako člověk, který dvaasedmdesátkrát v Jihomoravském kraji vyhlašoval stav nebezpečí, že ať je to, jak je to, budeme se o tom bavit v nejbližších týdnech znovu. Můžeme zvolit dvě cesty. Jedna cesta, že tedy prodloužíme nouzový stav a prodloužíme ho třeba na čtrnáct dnů a během té doby se skutečně naplní některé změny, nebo řada změn, které vyžaduje současný nouzový stav, aby mu lidé uvěřili a aby tam v něm nebyly nadbytečnosti a aby skutečně směřoval k tomu, k čemu má směřovat, srozumitelně, a nebo ta druhá cesta, že se věci odkážou směrem k hejtmanům. A tady je ten můj pohled. Tady je ten pohled a já bych v rámci toho chtěl říct, že jsem se rozmýšlel, jestli vystoupím, nebo nevystoupím. Ale dostal jsem esemesku od svého hejtmana Jana Grulicha z Jihomoravského kraje a on mi řekl zkuste se domluvit a prodlužte ten nouzový stav o čtrnáct dnů. On mě o to žádá a je to jeho hlas. A já, protože jsem dřív sice hejtmanem a prvním náměstkem hejtmana byl, ale můj hlas do Poslanecké sněmovny nedolehl, dnes na prvním místě chci, abyste slyšeli tento hlas. A já jsem rád, že se takto ozval, protože to, co čeká našeho hejtmana a samozřejmě i ostatní hejtmany a primátora hlavního města Prahy, já velice dobře a důvěrně znám, protože všechny ty předcházející krizové stavy za těch nějakých posledních dvacet let začínaly na té spodní úrovni a pak došly na tu horní úroveň. A my jsme teď v té situaci, že si můžeme vybrat tu cestu, protože my jsme tenhleten stav začali z horní úrovně a v tuto chvíli ji chceme posunout na tu spodní. Je to možné. Není to pravda, že to možné není.