Možná by se ale laických zastánců měla zeptat na jednu věc: „Pokud by smrtící injekci dědečkovi, babičce, synovi nebo dceři nepodal lékař, ale měli jste to udělat Vy – opravdu byste to udělali?“ Při odpovědi by se možná z řady zastánců najednou stali odpůrci. Je to totiž trochu alibismus: „Ano, my si přejeme usmrtit našeho nejbližšího, ale ať to udělá někdo jiný, ne my.“ Je to snaha přehodit odpovědnost za nepopulární rozhodnutí na někoho jiného.

Korunu všemu poslankyně Procházková nasadila svým prohlášením, že by se těmito „anděly smrti“ mohli stávat pracovníci hospiců, protože hospic přece je od toho, aby se v něm umíralo. Vlna nevole, kterou její slova vyvolala, ve mně vyvolává naději, že snad uzákonění eutanazie u nás (zatím neprojde). Z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké trpět bolestí, ale přesto si myslím, že nemáme právo uměle někomu ukončit jeho život.