Vážené dámy, vážení pánové,

vystupoval jsem k vládnímu návrhu v prvním čtení v podstatě proto, abych ho podpořil včetně onoho tolik diskutovaného paušálu místo stravenek. Na tomto stanovisku jsem nic nezměnil, ale teď vystupuji proto, abych vyjádřil naprosté zděšení vzhledem k pozměňujícím návrhům, které padly ve druhém čtení. Víte, vláda může mít levicovou politiku rozpočtovou i daňovou, může mít pravicovou politiku rozpočtovou i daňovou, můžeme s tou politikou souhlasit nebo nesouhlasit. A nejstrašnější je, když ta vláda nemá žádnou politiku. Kdy ta vláda vůbec neví, co chce. A to je situace, v které jsme se ocitli, a pokud je to situace, kdy prožíváme velikou krizi, tak to je situace poměrně dramatická. Já jenom popíšu základní body.

Vláda schválila a předkládá nám návrh zákona o státním rozpočtu, o kterém můžeme říct s jistotou jenom jedno jediné, že jeho základní ukazatelé, příjmy, výdaje i saldo, jsou v tuhle chvíli už v rozporu s ekonomickou realitou. To není žádná kritika, prostě vláda vycházela ze zářijové prognózy, a to byla situace, která dnes už neplatí. Dnes víme, že předpokládané příjmy budou nižší. Dnes víme, že výdaje, i kdyby nebyl přijat žádný pozměňující návrh, i kdyby nebyl přijat tento zákon, tak není pochyb, že ty příjmy budou nižší než prognózované. Nevíme sice o kolik, ale víme, že budou nižší. A víme, že výdaje neodpovídají aktuálním prioritám. A jestli se vláda neodhodlá k aktualizaci blíže k té ekonomické realitě, jako že to zřejmě nemá v úmyslu, tak můžeme o tom návrhu rozpočtu říct jednu jedinou věc: Je zcela mimo ekonomickou realitu.

Teď tady máme návrh daňové legislativy, která samozřejmě výrazným způsobem ovlivňuje ten návrh zákona o státním rozpočtu, a předseda vlády předkládá pozměňující návrh, který je v objemu desítek miliard v rozporu s tímto schváleným návrhem zákona o státním rozpočtu. První místopředseda vlády předkládá návrh, který je v rozporu s pozměňujícím návrhem předsedy vlády, a rovněž je v rozporu s předloženým návrhem zákona o státním rozpočtu. Státní rozpočet, jak již jsem řekl, je v rozporu s ekonomickou realitou. To, prosím pěkně, není scénář absurdního dramatu. To je realita dnešních dnů. Otázka: Ví ta vláda, co chce dělat? Odpověď: No, neví. Neví a bohužel nemá ani odbornost, ani politickou odvahu prosadit vůbec nějakou politiku. To už je jedno, jestli levicovou, pravicovou, zda bych ji podporoval, nebo kritizoval. Tady se nedá ani kritizovat ten směr, protože žádný není. Tady je možné kritizovat jenom ten neskutečný chaos a tu neschopnost vlády jasně formulovat svoji politiku a směr, kudy svou rozpočtovou politikou a daňovou politikou chce jít. Kam, my nevíme.