Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové,

dovolte mi, abych vám na začátek připomněl cíle poslanecké novely zákona č. 329/2011 Sb., o dávkách osobám se zdravotním postižením, která vznikla v těsné spolupráci s Národní radou osob se zdravotním postižením. Tento návrh navazuje na naši poslaneckou novelu téhož zákona, kterou jsme prosazovali v minulém volebním období a která byla úspěšně schválena na konci minulého volebního období na podzim roku 2017.

Už při projednávání té minulé novely v roce 2017 jsem zmiňoval, že se nepodařilo do ní prosadit některé další změny, které vidím jako potřebné a na kterých se tenkrát minimálně z hlediska věcného shodovalo tehdejší složení Poslanecké sněmovny, a musím říct, že to rezonovalo i v Senátu. Mám na mysli především fakt, že v části tohoto zákona chybí některé skupiny osob, které trpí chorobami, které závažným způsobem omezují mobilitu dané osoby, ale přitom se nejedná o poruchu nosného nebo pohybového aparátu. Jen pro upřesnění, v současné době se zákon dotýká pouze osob s těžkým zrakovým postižením, těžkým sluchovým postižením, kombinovanými vadami sluchu a zraku, osob s těžkým postižením nosného a pohybového aparátu a osob s hlubokou nebo těžkou mentální retardací. Pouze u příspěvku na mobilitu na něj mohou dosáhnout i některé další osoby s jiným těžkým onemocněním, pokud mají přiznán průkaz ZTP nebo ZTP/P.

Zákon o dávkách osobám se zdravotním postižením přiznává dva druhy příspěvků. Tím prvním je příspěvek na mobilitu, který lze považovat za klasickou finanční dávku, a druhým typem příspěvku je příspěvek na kompenzační pomůcku, což jsou pomůcky, které nejsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění, mají trošičku jiný charakter, a zde už nejde o klasickou finanční dávku, ale o příspěvek státu na konkrétní kompenzační pomůcku, která má za cíl zmírnění sociálních důsledků zdravotního postižení dané osoby a slouží k podpoře jejího sociálního a společenského začleňování, což je právě rozdíl od těch zdravotních pomůcek, které jsou hrazené z veřejného zdravotního postižení. Je také potřeba říci, že na tyto kompenzační pomůcky si zdravotně postižení připlácejí 10 % z ceny kompenzační pomůcky. Námi dnes předložená novela se zabývá tím druhým ze zmíněných příspěvků, tedy příspěvkem na kompenzační pomůcky, kdy stát za splnění podmínek daných zákonem poskytuje zdravotně handicapovanému příspěvek na konkrétní pomůcku, která mu při jeho zdravotním stavu zlepší kvalitu života, a to zejména z hlediska sociálního a společenského začlenění.