Ještě jednou hezké dopoledne, milé kolegyně, vážení kolegové. Ještě než se vrhnu na představení čtyř pozměňovacích návrhů, které budeme předkládat v podrobné rozpravě, tak ještě krátce k té debatě, která tady proběhla. Musím říci, že jsme nediskutovali jenom tady, ale diskutovali jsem vlastně mezi projednáním ve výborech i s kolegy a to jak v rámci koalice, tak v rámci opozice. 

Musím říct, že si velmi vážím toho, že po těch velmi emotivních vystoupeních a určité bitce, která tady probíhala v těch minulých měsících, se ta diskuze vrátila do věcné roviny. Skutečně jsme diskutovali velmi věcně. Já si toho vážím. Jak s kolegou Brázdilem, Maškem, Janou Pastuchovou a dalšími. Diskutovali jsme i s těmi, kterých se to týká. To znamená, diskutovali jsem s Asociací záchranných služeb, diskutovali jsme s odbory. Mimo jiné z toho také vyplynul jeden pozměňovací návrh, který následně přestavím.

Pokud se týká toho, co tady zaznělo, že vlastně něco těm záchranářům bereme. Jsem osobně přesvědčen, že jim nic nebereme. Nastavujeme trošku jiné podmínky. Nicméně ten cíl, aby mohli záchranáři za určitých podmínek a po odpracované době - tady se to tedy posouvá na těch 30 let - aby se dostali k tomu, když budou potřebovat ze zdravotních důvodů odejít do předčasného nekráceného starobního důchodu, tak tento benefit jim zůstane zachovaný.

To, co my jsme sledovali tou změnou je, že jsme přesvědčeni o tom, že by tam měl zůstat určitý motivační faktor a opakovaně jsme tady byli vlastně konfrontováni s tím, jaké výsluhy mají další složky IZS. A pokud se podíváme, jak je nastaven systém výsluh, tak to také není tak, že když ten profesionální hasič odpracuje, a oni mají tu nejnižší hranici 15 let, tak okamžitě dostane tu nejvyšší výsluhu. Tak to přece není. Oni v tu chvíli dostanou tu základní výsluhu a s každým dalším odpracovaným rokem se jim ta výsluha navyšuje až na tu maximální mez, která je 55 % jejich mzdy.