V posledních třech letech jsme si, bohužel, až příliš snadno zvykli na to, že nouzový stav už je jakousi dlouhodobou normou, standardem a že o jeho prodloužení hlasujeme každou chvíli, jako kdyby šlo už v podstatě o nějaké běžné procedurální hlasování – mnozí to berou v podstatě už jen jako nutnou formalitu. Rozhodně tomu tak není!

Co je nouzový stav

Nouzový stav totiž znamená nastolení takového režimu, který významným způsobem suspenduje práva, svobody a demokratický způsob rozhodování, včetně jeho kontroly, v celé naší zemi. Dle příslušného zákona (O bezpečnosti České republiky) má ovšem jít o krizový režim pouze při vzniku živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty - anebo vnitřní pořádek a bezpečnost republiky. A má se vyhlašovat pouze tehdy, pokud danou situaci nelze řešit v rámci stavu nebezpečí popřípadě standardní krizovou legislativou.

Nic z toho dnes neplatí, jestliže hovoříme o vyhlášení (prodloužení) nouzového stavu kvůli pomoci válečným uprchlíkům z Ukrajiny. O čem se, bohužel, ve veřejné diskusi nehovoří prakticky vůbec, je to, jaká rozsáhlá oprávnění vláda vyhlášením nouzového stavu získává. A to zvláště v kontextu, jedná-li se o oprávnění omezovat základní občanská práva a svobody.