Už to není – vezmeme-li pouťovou metaforu – houpačka, neboť ta má sklon se vracet při dalším kyvu do původně vysoké úrovně. Možná to není ani kolotoč, neboť ten jezdí pořád dokola, a byť se nehýbe nikam vpřed, ani nedělá podstatné pohyby vzad. Je to spíš centrifuga, u níž nikdy nevíte, kdy se kabina utrhne a vyšle své osazenstvo, uzavřené uvnitř bez možnosti svobodně vystoupit, do jiných světů nebo přinejmenším do tenat traumatologických oddělení našich nemocnic. Když se podíváme na to, co nám uchystala Fialova vláda pro rok 2023 (podle výhledu ČNB), dojdeme k následujícímu výsledku:

• Sníží se spotřeba domácností, protože lidi nebudou mít peníze (inflace, růst cen)
• Když se sníží spotřeba, obchody sníží obraty a i zisky
• Když přestanou brát obchody zboží z výroby, omezí se výroba, už tak omezená cenami energií
• Když se omezí výroba, začnou se zavírat firmy a propouštět zaměstnanci
• Když obchody nebudou mít obraty, začnou také propouštět a zavírat
• Takže lidi budou mít stále méně peněz, které budou navíc ztrácet na hodnotě
• Spotřeba domácností se proto bude omezovat stále víc, jen na to nejnutnější
• Začnou se zavírat další prodělečné obchody a podniky
• S omezením výroby přijde nedostatek zboží
• Ceny proto budou růst

…A tak dokola, proces se začne zrychlovat a jedním z možných scénářů budoucnosti se tak stává obdoba krize z roku 1930

Současná situace mi připomíná úvod jedné scifi knížky o postapokalyptickém životě. Podle něj pro světovou katastrofu stačí svět odříznout od energií, pak už věci půjdou samospádem. Nebude spojení, továrny nebudou vyrábět, doprava, výroba, potraviny, obchod, distribuce, světlo, státní správa se zhroutí, banky nebudou vyplácet vklady, bankomaty vypnou a bez hotovosti si ani nenakoupíte (pokud ještě vůbec bude co). Společnost se vrátí do předindustriální doby a bude se soustřeďovat už jen na přežití jedinců. Při pohledu na Fialovu centrifugu se vkrádá neblahé podezření, že už nejde o sci-li román, nýbrž o realitu, dnešní a s vzrůstající brizancí i tu vbrzku následující.