Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři,

snažím se tady vystupovat v momentě, kdy jdou zákony proti lidem, proti samosprávám. Musím tady tedy být i dnes. Nejdříve mi dovolte zareagovat velmi krátce na některé věci. Nejdříve, prostřednictvím pana předsedajícího, na pana senátora Drahoše. Za to, že máme nejvíce zřizovatelů, nemohou školy. Může za to státní zřízení a to, že máme i nejvíce obcí. To znamená, nevyřešíme tu situace tímto zákonem, ale chce se podívat případně na zákon úplně jiný.

A nyní ještě k panu ministrovi Bekovi. Tam mám dvě drobné připomínky na úvod. První věc je, že ta diskuse s těmi kraji měla proběhnout před dnešním dnem. Po něm už je naprosto bezpředmětná. A druhý připomínka, když jste představoval tento zákon, tak to opravdu vypadalo jako nebe na zemi. Nicméně zrcadlo tady nastavil můj kolega senátor Canov, prostřednictvím pana předsedajícího, a myslím si, že je to spíš pravý opak. To znamená peklo. Změna týkající se platu školníků, uklizeček, kuchařek nebo administrativních pracovníků je součástí novely školského zákona, která se počítá třeba i se slučováním malých škol.

Ministr školství si od převodu finančních nepedagogů slibuje zefektivnění správy škol. Ale předseda Asociace krajů České republiky, ale i školské odbory tvrdí, že schválením změny vládní poslanci zklamali školskou veřejnost. A odboráři doufají, že zasáhne Senát – tedy my. Nejde o marginální změnu. Jde o krok, který může mít dalekosáhlé dopady nejen na samotné pracovníky škol, školníky, uklizečky, kuchařky, hospodářky, administrativní síly, ale i pro samotný chod škol a jejich prostředí.