A hned za čtyři dny přispěchali ti nejbdělejší z nich se zřízením Parlamentní komise pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému. Můžete si už tipnout, po kom půjdou a kdo je nechá naprosto chladnými…

Dne 12. 12. 2019 vydává zcela nezávislé sdružení, politická nezisková organizace Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty, tuto zprávu: „Sněmovna by okamžitě měla zřídit vyšetřovací komisi na zhodnocení vlivu Čínské lidové republiky a skupiny PPF na českou politiku a veřejnou debatu. Všechny potvrzené informace je potřeba podrobně roztřídit a vyhodnotit a přijmout systémová opatření, aby se to nemohlo opakovat.“ Dne 16. 12. 2019 zástupci stran někdejšího Demokratického bloku přicházejí s naprosto inovativní a originální myšlenkou zřízení „Parlamentní komise pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému“. Asi se jednalo o podobnost čistě náhodnou…Ale o to primárně nejde.

My nacistickým kolaborantům pomníky nestavíme

Jestliže přistoupíme k této inciativě vážně, musíme si nejprve precizně definovat a vyjasnit terminologii, tj. říci si, co si pod navrhovanou institucí máme představit, jaké bude mít kompetence, čím se bude zabývat a podobně. Jinak vše celé nemá a nedává smysl a půjde jen o výstřel do prázdna, festival frází a vyhazování peněz daňových poplatníků z parlamentních oken. Svoboda a přímá demokracie (SPD) je z definice a z přesvědčení antitotalitární hnutí, jemuž se, ze zásadních důvodů, příčí praktiky totalitních, diktátorských i autoritářských režimů – jakkoli nejde v případě těchto kategorií o synonyma. Je politickým hnutím, pro které jsou na prvních místech jeho hodnotového žebříčku svoboda, demokracie, právo a spravedlnost, což se s totalitarismem a autoritářstvím neslučuje, naopak. Nemá valného smyslu rozebírat definiční politologické nuance mezi jednotlivými typy totalitních režimů, diktatur a autoritářských státních zřízení. Jejich společný jmenovatel je jasný. Jde o režimy, které permanentně, některé více a brutálněji, jiné méně a sofistikovaněji, šlapou po lidské svobodě a lidských právech, o režimy, ve kterých by většina z nás nikdy nechtěla žít. To platí pro budoucnost, současnost i minulost. Nejsme to my v SPD, kdo relativizují hrůzy nacismu a druhé světové války, nejsme to my, kdo chce přepisovat dějiny, nejsme to my, kdo chce stavět pomníky nacistickým kolaborantům a válečným zločincům.