Ve světě aktivistů, přesvědčených o své pokroucené liberální „pravdě“, jsou termíny jako „občanská společnost“, „lidská práva“ a podpora migrace hlavní mantrou. Pořádají sbírky, jezdí do uprchlických táborů a rozdali by se, ovšem z cizího, úplně. Pochybuji ale, jestli vůbec tuší, co jejich aktivity doopravdy způsobují ve společnosti, která přijala nelegální imigranty.

Vítači vytvářejí sociální napětí

Představme si, že někde ve světě dojde ke katastrofě a ubozí zbídačení uprchlíci (před válkou, záplavami, suchem, hladem nebo tchýní atd.) se převalí do sousedních (anebo dalších – podle výše sociálních dávek a aktivit vítačských neziskovek) zemí, kam se vnutí, usadí se tam a začnou požadovat podporu a další benefity jako je například plný přístup ke zdravotním, vzdělávacím a sociálním systémům hostitelské země. Navzdory veškeré logice a zdravému rozumu to skutečně, a hlavně v Evropě, dostanou bez toho, že by měli jakoukoliv povinnost (například pracovní) si tyto výhody, na které místní občané platí daně, zasloužit. Vedle toho nastupují neziskovky a nejrůznější agentury (placené rovněž z peněz daňových poplatníků), které začínají nově příchozí zvýhodňovat selektivní „pomocí“. Co na tom, že místní obyvatelé, kteří jsou zpravidla stejně (nebo ještě více) chudí, jenom nechápavě zírají, proč vetřelci dostávají peníze jednak z jejich daní a navíc ještě ze zahraničí, zatímco oni jenom platí daně, pojistné a další poplatky – a sami nedostanou nic.

Co jsem viděl v Jordánsku

Viděl jsem přesně takovou situaci i v Jordánsku, které jsem navštívil v posledním roce několikrát. Malý stabilní (zatím, naštěstí nemají naftu ani plyn), ale chudý stát s velice omezenými zdroji zejména pro zemědělství, má na svém území k 7 milionům původních obyvatel, k nimž hostí dlouhodobě dalších přibližně 2,5 milionu migrantů a uprchlíků ze všech válek z blízkého i vzdálenějšího okolí. Jen na to, aby je všechny uživil, se musel jordánský stát těžce zadlužit, což je bankami vítáno. Když už nemá zdroje, co by stálo za to vydrancovat, tak alespoň úroky z půjček, také dobré… Do toho přicházejí neziskovky (včetně těch, finančně navázaných přes naši vládu na české veřejné rozpočty) a selektivně podporují uprchlíky, kteří se hostitelské zemi odvděčují tím, že srážejí cenu práce a v podstatě ekonomicky a sociálně likvidují střední třídu, páteř každého státu i společnosti. Může se tedy obyčejným Jordáncům někdo divit, že se cítí podvedeni? Že si říkají: „Za dobrotu na žebrotu?“ Stávkující místní učitelé (za vyšší platy) jsou jenom vrcholem ledovce problémů, ke kterému „humanitární“ neziskovky značně přispívají.

Tisíce pijavic sají a sají

Vraťme se ale k jádru věci, k pomoci potřebným v zahraničí. Jsme solidární a pro lidi, co jsou opravdu v nouzi, máme svá srdce otevřená. On totiž existuje způsob, jak pomáhat férově, pokud vůbec. Je to tak, že budeme spolupracovat na posílení ekonomiky hostitelského státu, který se pak bude schopen sám postarat o lidi na svém území. Selektivní podpora „uprchlíků“, migrantů atd. je ale naopak cestou do pekla zmatků a sociálních nepokojů pro stát, který už tak je dost zatížen migrační vlnou. Jenže! Problémem tohoto způsobu pomoci je, že tento efektivní způsob by neživil prostředníky a neziskovky, kteří jakoukoliv pomoc zbytečně a výrazně prodražují. Jenže! Tyto neziskovky zase podporují jisté vybrané politické strany, které podporují zpětně zase je prostřednictvím ministerstev, která zrovna ovládají. Nacházíme se tak v uzavřeném a začarovaném kruhu, kdy peníze z našich daní značnou částí končí naprosto neproduktivně v platech neziskovkářů, nákladech jejich organizací a v tisku nepotřebných brožur.