Dobrý večer. Ona jsou občas ta zpoždění v dopravě, tak jsem se symbolicky také mírně zpozdil. Ale omlouvám se, nechtěl jsem to zlehčovat. Hned se pustím do svého vystoupení a děkuji, pane předsedající, za slovo. 

Říká se to nejlepší na konec. To možná bude ještě jedno zlehčení tématu ode mě. Ale já bohužel to, co vám chci říct - vím, že už je to dlouhé, ale prosím vás, abyste mi tu pozornost věnovali - trochu vnímám jako to nejhorší nakonec. Protože už když jsme se věnovali státnímu rozpočtu - a v případě, o kterém teď chci mluvit a kterému jsme se tady věnovali, na rozpočtu rezortu dopravy a Státního fondu dopravní infrastruktury letos v březnu - tak už v tom srovnání jednotlivých rezortů právě doprava přicházela o nejvíc. Bylo to plus minus o deset procent celkového rozpočtu proti tomu návrhu, který byl na letošek připraven ještě předchozí vládou.

Možná si tu debatu pamatujete někteří z vás. Já jsem se v ní obracel právě na pana ministra Martina Kupku i na pana ministra financí Zbyňka Stanjuru a apeloval jsem na to, že Zbyněk Stanjura historicky byl i ministrem dopravy a ten rezort dobře zná a nevěděl jsem, proč mu tolik ubírá. To, co bych rád okomentoval, jsou tedy ty komparace nebo ty návrhy, s kterými vy dnes v té novele přicházíte. Já jsem si dal do krásného srovnání ta čísla s tím, co jsem právě navrhoval, s čím jsme tu argumentovali v březnu při schvalování té současné podoby státního rozpočtu 10. března 2003.

První z mých pozměňovacích návrhů, který byl bez mrknutí oka, jako vlastně všechny, zamítnut v tom březnu, bylo navýšení rozpočtu té státní dotace, přesně Ostatní dotace, pro Státní fond dopravní infrastruktury o tři miliardy korun navíc. Vy jste to zamítli, dnes se státnímu fondu přidává 5,8 miliardy. Tak to je zajímavé a je to, nezlobte se na mě, kolegyně, kolegové, je to přesně v tom duchu, který tady vám a občanům České republiky říkáme a trpělivě opakujeme den co den, týden co týden, od začátku tohoto volebního období.