Stál jsem tehdy u jednoho z klíčových rozhodnutí posledních let, jako byla výstavba nového a moderního terminálu Jana Kašpara. Když jsme před čtyřmi roky, v roce 2015, zvažovali, zda postavit nový terminál za několik stovek milionů korun, věděli jsme tehdy, že osud letiště je velmi výrazně, a nebál bych se dokonce říct až existenčně svázán s jeho výstavbou.

Vždy je ale jednodušší najít deset důvodů proč to neudělat než jeden, proč by to vše mělo fungovat. O to víc si zpětně vážím našeho rozhodnutí investici podpořit. Vzhledem k nevyhovujícím podmínkám pro cestující nebylo možné přilákat nové společnosti, které by byly ochotny létat z Pardubic. Upřímně přiznávám, že se jim nedivím. Jako rodilý Pardubák, který zde absolvoval povinný vojenský výcvik, si velmi dobře pamatuji místní jídelnu. Ano, tu stejnou místnost, která ještě nedávno sloužila k odbavení cestujících.

Lidé z mého okolí mi často říkají, že jsem pardubický dopravní vizionář. Prý kvůli mé podpoře dopravního uzlu Pardubice nebo nedávno představené myšlence vodíkové mobility. Přiznám se, že podobné „nálepkování“ beru s nadhledem. Tvrdím ale jedno, a možná i proto jsem si tento přídavek vysloužil, dělejme věci chytře a tak, abychom z nich těžili nejen za 5, 10 nebo 20 let, ale tak, aby se staly neodmyslitelnou součástí budoucího dědictví našich potomků. Myslím, že naše letiště je jedním z příkladů, kdy lze věci udělat dobře a nadčasově.

Není sporu o tom, že nás potkávají komplikace. Tak už to v životě prostě chodí. Mnohem důležitější ale je, že je společně (a zde patří velké díky managementu letiště v čele s paní ředitelkou Šmejkalovou) dokážeme řešit.

Není to tak dávno, co irská nízkonákladová společnost Ryanair zrušila linku do Londýna. Přesto management tento výpadek zvládl brzy nahradit jinou společností – SkyUp. Díky tomu máme novou linku mezi Pardubicemi a ukrajinským Kyjevem. Tím jsme de facto získali spojení do celého světa a naši partneři spojení do srdce České republiky.