Dobrý pozdní večer, dámy a pánové, kolegyně, kolegové,

já to nechci dále protahovat, ale skutečně mi to nedá, abych se k tomu nějakým způsobem nevyjádřil.

Máme tady šestou žádost o prodloužení nouzového stavu a my vždycky jsme chtěli nějaké odůvodnění, proč atd. Ale ta opatření se nám mnohdy zdála nelogická a bohužel i většině obyvatel České republiky připadala nelogická. Protože například provoz vleků nebyl obnoven, nicméně těch lyžařů na svazích je ještě daleko více než by tam bylo normálně a shlukují se na různých místech, protože vleky nejezdí, takže se tam různě zdržují, hovoří spolu, protože si potřebují odpočinout apod. Takže tím opatřením, že se nepovolily vleky, v podstatě vláda absolutně ničeho nedosáhla.

Nám se skutečně nechce tady prodlužovat nouzový stav. My jsme pro to nikdy nehlasovali. A já to vnímám jako takový bianko šek vládě, protože v podstatě vždycky po tom prodloužení se nic moc tak zásadního nestalo.

Já jsem měl dnes v ranních hodinách poměrně zajímavý telefon od mého kamaráda, ředitele základní školy v Krucemburku. Říkal mně: Hele, to už snad není možné, já jedu do práce a teď koukám na rybník a na rybníce je asi 60 dětí a bruslí tam. Ale do školy chodit nemůžou.